Brownies v troubě se tak nějak divně pekly. Zkontroluju recept... já blbec jsem tam dal jen žloutky... Celý jsem to seškrábl trochu zalil, přidal bílky a znovu do trouby... no, je to takový piškotovitý... ale stejně je to pro kolegy z práce...

Dnes jsem si udelal sve prvni kafao. K vyrobe potrebujete skoro prazdnou plechovku kafe, druhou plechovku od kafe, kde je ale zakerne ulozene kakao, horkou vodu a rozespalost. Nastesti se to kupodivu docela da pit.

Tlacim kocar a slysim divny cinkani... Zastavim, prestane to... Jedu, zacne to... Doprcic co to najednou je... Prohluzim kola, brzdu, tasku na kocar... Asi hodinu to zkoumam, furt to debilni cinkani... Kuwa co to je??

Aha... Nova bunda, rozepnuty zip k pasu a ten cinka o pasek v pase 🤦🤣

Jedu vlakem a říkám si, jestli nejsem opuchlá nebo se mi nesrazil respirátor....no ani jedno, měla jsem dětský.

Kamos delal vajecinu na mem dvouplotynkovem varici. Michal dlouho a zarputile, nez jsem ho vysvobodila a zvedla viko, aby mohl panvicku polozit primo na plotynku.

Dnes 5 rano jsem diteti udelala mliko... Bez mlika...

když potřebujete seřídit zavlažování, aby stříkalo tam, kde potřebujete, možná je lepší vypnout vodu, než začnete šroubovat hlavicema... a ne, mít holinky nepomůže...

Platbu pomocí bankovního klíče nepotvrdíte, ani když budete přikládat palec a zírat na displej několik minut. Když tedy držíte v ruce kalkulačku a ne mobil.

Bezne skolim a ucim v anglictine a dneska jsem vyjimecne mela workhshop v cestine. Zhruba v pulce poustim jedno kratky video, ktery je anglicky. To zdeseni, ktery nastalo, kdyz jsem po dojeti videa automaticky najela na anglictinu a asi pet minut mluvila a mluvila, to bylo docela k nezaplaceni.

Jdu si uvařit kávu a myslím na to, že za mnou možná zítra přijede kamarádka, přemýšlím, že jí musím ještě zavolat, jestli opravdu přijede, protože poslední dobou jsou děti dost nemocné. Proberu se ze zamyšlenosti a vidím, že jsem přichystala dva hrníčky, do obou dala kávu... no jako by tu už kamarádka byla! A to ona navíc myslím ani kafe nepije.

MAR_TINA: "Tísňová linka, dobrý den"
"Já jsem klokan!"
"V pořádku, jede Vám to v 11.45 ze zastávky Nádraží Holešovice"

Běhám po kuchyni s mokrým talířem a snažím se najít utěrku. "Sakra, kdo dal pryč všechny utěrky? Co to bylo za debilní nápad?"
Aha, já. Včera, když jsem si říkal, že je na čase je vyprat.

Bydlet sám má své nevýhody, hlavně to, že člověk nemá na koho svést svá osobní selhání.

MARI: ale stejná pohotovostní telefonní linka a autobusová by byla cool.

CAROLIAN: Na tohle je dobrý můj syn. Ne jen že vždycky trvá na tom, že musí dělat kafe se mnou, ale ještě trvá na správném postupu a nesmím vynechat nechat ho zavřít dózu od kafe. Takže správný postup zaručen.

Čtu: "Nová linka 235 do Psychiatrické nemocnice Bohnice od 6. listopadu 2021"
...
ha, lidem fakt už asi solidně hrabe a blázní, že je třeba zřídit tísňové telefonní číslo do blázince, možná bych si ho měla uložit do telefonu.
...
Čtu dál: "Od soboty 6. listopadu 2021 bude z důvodu zlepšení dostupnosti areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice zavedena nová midibusová linka 235 z Troji..." ehm, ona je to linka MHD, tak nic. :))

Pro čištění sporáku můžu rozhodně doporučit terpentýn. Snadno a rychle jím ze sporáku odstraníte prakticky cokoli. Mastnotu, usazeniny, přípečky... čísla z knoflíků...

Přinesla jsem si v pondělí ráno z kuchyňky hrnek, že si do něj udělám čaj (v kanceláři mám rychlovarku ale jen malé hrnky)...
Když jsem v pondělí odcházela a viděla vedle počítače ten prázdný čistý hrnek, řekla jsem si, že ho nebudu mýt a udělám si ten čaj v úterý...

No... je čtvrtek a konečně mám čaj!

Dojdu do drogerie s utkvělou představou, že tam nutně něco potřebuji.
Projdu kolem všech regálů.
Netuším.
Končím misi.
To ovšem vede k tomu, že si večer nemáme čím vyčistit zuby.

ARCHIMEDES: Můj rekord je 2x ale o několik stanic.

Třikrát přejet v metru o stanici na spojení s jedním přestupem, kdo z vás to má?