Podvecer, zvonek zvoni, za dverma pohubly zarostly mladik 25-30 let. Co si prejete ? Muzete mi prosim zavolat policii? Jsem v ohrozeni zivota! (mluvi Slovensky) Kdo Vas ohrozuje ? No, ty hlasy v moji hlave a mluvi na me a taky....vsak vite, porad vsichni rikaji nejsou penize, nejsou penize, ale ja vidim, ze vsude jsou a nekdo by mi mel pomoct. Aha a vy nemate telefon ? Ne, nemam telefon, nemam penize, ani doklady. Jak jste se sem dostal ? Prijel jsem na masine. Myslite vlakem ? No, vzdyt povidam na masine. Ale to neni uplne blizko z nadrazi az sem. Sel jsem a sel a pak mluvili a mluvili. A kdyz se jich na neco zeptate, odpovidaji Vam? Porad! Dobra, takze jim zavolame at prijedou a pomuzou Vam. Nesmite ale nikam odejit, kdyz je zavolam. Museli by Vas hledat a ja jim to vysvetlovat. Ne, nebojte, zustanu tady a nikam nepujdu. A tak se taky stalo. Za 15 minut prijeli, hodinku si povidali a za dalsi hodinu ho odvezli sanitkou. Nevypadal nijak zvlastne, prisel mi, ze neni pod vlivem niceho navykoveho, holt error asi, ale co ja vim, houby dokazou byt vsemocne.

Nejakym zvlastnim zpusobem nas domov tyto lidi pritahuje. Par let zpet, uprostred hluboke noci, cca kolem 3ranni, slysim rany jako blazen. Jeste jsem nespal, zrovna jsem se vratil z prace. Koukam ven a u souseda vyvracena popelnice a v zahonu pred domem sedi nejaka postavicka a vrta se v hline, zvedne se, prijde pred vchod a zacne zvonit. Z okna na nej zacnu hulakat, jestli mu to prijde normalni a v poradku takhle uprostred noci? Zadna odezva, ale aspon uz nezvoni, sedne si zpet do zahonu a pokracuje v rucnim ryti hliny. Volam policajty, prijedou, daji mu dychnout, liznout - je cisty, popovidame si s cetniky, cetnici vzbudi souseda, kteremu rozkopal popelnici, poznamenaji si nase inicialy, pak klucinu nalozi a odjedou.

Zajimal by me zbytek obou pribehu.

1) naliju si do kafe kečup, piju ho a dumám, jestli se může kafe zkazit

2) na nádraží sháním novy respirátor, protože jsem ten svůj ztratila. Neztratila, mám ho na hubě.

dneska jsem byla s dětma u zubaře.
pokaždé, když někomu z nich doktorka řekla "otevři pusu", tak jsem se přidala. no, ještě že jsem měla ten respirátor, jinak bych byla za totální debila :-)

Zdálo se mi, že dávám staršímu synovi mrkvový salát... načež mě ze sna vvzbudil mladší syn, kojené miminko. A já v rozespalém stavu přemýšlela, že bych ho měla nejdřív nechat dožvýkat ten salát, než ho nakojím.

PAKOBYLKA_:
ALEA:
jsem si vcera sla v kavarne odskocit a pri navratu si sedam do kresla a odhrnuju lehce kabat na stranu a sedam si a najednou nadskocim v hlave "sakra kočka, sedám si na kočku"... ne, sedala jsem si na kabelku podcípem kabátu :)
/ona ta nase kocicka je totiz posledni dobou uz lehce dementni a obcas pres ni omylem hodime treba perinu nebo se v ty perine zavrta a clovek si na ni omylem lehne sedne..

PAKOBYLKA_: Když jsem byla na střední, mívali jsme psa, který spával na posteli. Zemřela v roce 2008 a dodnes občas když mám na peřině polštář nebo plyšáka, tak lehám opatrně abych to nevzbudila... než mi to dojde...
Dneska máme psy, co nesmí dovnitř a kočku, co nesmí do ložnice...
Což ale znamená, že občas se (doma i jinde) občas sehnu k poltáři nebo hromádce oblečení a chci to podrbat. Na svou obhajobu... to jsou přesně místa, kde ta kočka ráda sedává a nadšeně splývá s podkladem. Takže občas třikrát projdu kolem složených ručníků, pořád to jsou jen složené ručníky a počtvrté se ten vrchní zvedne a začne na mě mňouko-ječet, že jsem si jí nevšimla...

Nevim no, mozna uz je to priznak nejaky choroby. V domneni, ze mi u postele lezi schoulenej pes (do loznice nesmi, ale nenapadne se sem tam vetre), jsem asi minutu vyhanela z ty loznice polstar. Starej kojici polstar.

ILIEN: tam uz vim, jak do cestiny prelozit tolik oblíbené "best retards" :-)

ILIEN: Pokud to není pro ženu po porodu... ale ta by takové přání třeba ocenila.

ILIEN: už vím, jak budu ode dneška končit emaily pro kamarády :)

A taky jsem právě odeslala mail, který končil "S přáním pěkného dna".

Strhla jsem si kůži na prstě tak, že 15 minut krvácel... když jsem splachovala.

Brownies v troubě se tak nějak divně pekly. Zkontroluju recept... já blbec jsem tam dal jen žloutky... Celý jsem to seškrábl trochu zalil, přidal bílky a znovu do trouby... no, je to takový piškotovitý... ale stejně je to pro kolegy z práce...

Dnes jsem si udelal sve prvni kafao. K vyrobe potrebujete skoro prazdnou plechovku kafe, druhou plechovku od kafe, kde je ale zakerne ulozene kakao, horkou vodu a rozespalost. Nastesti se to kupodivu docela da pit.

Tlacim kocar a slysim divny cinkani... Zastavim, prestane to... Jedu, zacne to... Doprcic co to najednou je... Prohluzim kola, brzdu, tasku na kocar... Asi hodinu to zkoumam, furt to debilni cinkani... Kuwa co to je??

Aha... Nova bunda, rozepnuty zip k pasu a ten cinka o pasek v pase 🤦🤣

Jedu vlakem a říkám si, jestli nejsem opuchlá nebo se mi nesrazil respirátor....no ani jedno, měla jsem dětský.

Kamos delal vajecinu na mem dvouplotynkovem varici. Michal dlouho a zarputile, nez jsem ho vysvobodila a zvedla viko, aby mohl panvicku polozit primo na plotynku.

Dnes 5 rano jsem diteti udelala mliko... Bez mlika...

když potřebujete seřídit zavlažování, aby stříkalo tam, kde potřebujete, možná je lepší vypnout vodu, než začnete šroubovat hlavicema... a ne, mít holinky nepomůže...

Platbu pomocí bankovního klíče nepotvrdíte, ani když budete přikládat palec a zírat na displej několik minut. Když tedy držíte v ruce kalkulačku a ne mobil.