Kafe. Jak prostě to zní. Jedno. Pitomý. Ranní. Kafe.
Vzít pikslu se zrnem, otevřít, zatřepat abych zjistil, kolik ho tam je. Smést zrna z linky, ty na podlaze se snažit nerozšlapat. Nasypat do moka konvičky. Přesypat je do mlýnku, upustit jeho víčko na dlažbu. Uf, nerozbilo se víc, než už je. Umlít kafe. Upustit sítko moka konve tak, že se celé zkřiví, přitom rozbryndat vodu po kuchyni a šlápnout do ní nadýchanýma teploučkýma fuseklema. Snažit se zavřít spodek mokakonve deklem od mlejnku. Konečně ten vehement zprovoznit a dát na plotnu a jít se doobléknout. Po pěti minutách teda zapnout tu plotnu. Zapomenout na celý ten experiment (plotna zůstala na 1600 W a 260 °C, takže pára unikající pojistným ventilem totál vyděsila kočky i mě). Nalejt kafe do hrnku a po chvíli si do ní pustit z roztřesené pracky hořící cigáro.
Ať žijí nízkotlaká rána, úplně posranej :D