MADIETTA: zas to s chili by tě rychleji probralo :-)

HRAFNAIN: bingo, měla jsem olejový kafe.
Latte s kapkou sirupové příchuti prostě miluju, je to můj ranní rituál.

MADIETTA: mastná káva? ale zas ne tak mastná, jako ta cibetková, ne? ;)

no a ani neni dobrej nápad si osladit kafe sirupem, to už snad radši to chili...

Hádejte, co jsem si dneska nalila do kafe, můžete dvakrát.

Pár hodin zpátky jsme se s mužem lehce pohádávali kvůli tomu, že jsem nechala vyhasnout kamna, když byl na procházce s dětma… “Vždyť jsem pracovala, to mi nemůžeš vyčítat! A ani jsi mi neřekl, že jsi zatopil!!” Pak jsme to celý pár minut vyšetřovali… No, jasně, že vůbec nezatopil, tudíž jsem to nemohla nechat vyhasnout, že ano. Inu, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde!

právě jsem omylem přečetla "vydrancování projektu" místo "vypracování projektu". To je ovšem freudovské učtení

Jdu na poštu. U pošty zaparkuje auto (autíčko) polepené nápisy Daniel's burger, ti tu rozvážejí. Z něj vystoupí slečny s krabicema s nápisem Daniel's. A já si říkám, tak oni už posílají burgery poštou...

SHARKIE: člověk se občas zasekne... já takhle mudrovala nad tím, jak řidiči kamionů převážejících auta zajistí ty auta před tím, aby je někdo ukradl, když třeba zastaví na odpočívadle, když jsou ty přívěsy otevřený.
muž na mě chvilku blbě koukal a pak mě upozornil, že krom toho, že jsou tam ty auta připoutaný, tak taky jdou zamknout a k nastartování potřebujou klíčky :-)

STENNY: Presne takto som si raz na rehabilitaciach hodinu hovorila, ze ma ta pani nejaku divnu cestinu. Jo, bola to tiez Slovenka. :)

Vcera som sa kolegu uplne vazne spytala, ci ho nenapada, jak sa lepsie dostanem z Malostranskej na Mustek. Ze sa mi nechce metrom na Muzeum a tak cely Vaclavak peso dole. A ani sa mi nechce tramvajou na Narodni a odtial peso. Tak mi to nastastie doslo. Akurat teraz rozmyslam, ze ani kolega vcera to spravne riesenie nenavrhol. :D

Povlikam postel a vim, ze roh prosteradla s cedulkou je levy dolni roh. Najdu cedulku, povlikam, ale nejak to nevychazi. Nejakym rizenim osudu se mi stejne povedlo natahnout kratsi stranu prosteradla na delsi stranu matrace a koukam, ze cedulka se ocitla nekde uplne jinde. Nechapu, napravuji a opet spatne? Nakonec se ukazalo, ze mam proste cely prosteradlo spatne, je cele mensi a sahla jsem pro nej do kosiku s povlecenim na uplne jinou postel.

Koukám na film a cca v polovině si říkám: "Dabing je v pohodě, ale ta čeština má nějaký divný přizvuk. Nebo se mi to zdá?"
Zdá. Žádný divný přízvuk tam není. Jen je to dabované slovensky.

EL7334: Jsou elektronické, do vody bych je vůbec nestrkala :))
Akorát na město Y bych si možná vyhradila o pulden víc času. No nic, je vtipné, že jsem vůbec něco koupila na správný termín.

Mám koupené letenky do města X. Už jsem zkusmo mrkla na ubytování a nechala to na později... asi začíná být vhodné něco sehnat, tak mrknu do diáře, kdy že tam přesně letím. Tak datum si pamatuju dobře, akorát že letím do Y. Ještě že jsem se podívala :D
Sice jsem se těšila do X, ale Y vlastně bude taky super.

"Hele, až budeš mít čas, tak předělej postel po té paní na jedenáctce. Teď se to tam vysvěcuje."

Huh? Až taková čarodějnice to snad nebyla?

...

Jo aha. Vysvěcuje se to UV lampou od bacilů.

Rozbiju vajíčko, vypláchnu skořápku a uložím ji mezi hrnky. Celý postup jsem ještě dvakrát zopakoval, než mi na tom přišlo něco divné.

Šli jsme s dětmi ven, bylo to nějaký náročný, malej pořád metal se smetákem kolem, starší se odmítal obléct, obout sám, prostě pořád něco... Mladšího chci obout, vezmu botu, do toho starší volá o pomoc, shrnul se mu v botě jazyk, odkládám menší botu, pomáhám staršímu s tou jeho, dobrý, obuto. Sedám si na zem, beru opět malou botičku a automaticky se ji snažím nazout sobě....
No, nevešla jsem se. :))

Jeden obrázek řekne víc než tisíc slov.

Trochu toho popisu však nebude škodit.

Ten přístroj znám dost důvěrně se vším všudy včetně toho upozornění týkajícího se kelímků, ale dneska byly prostě končetiny rychlejší než mozek.

A jak si tak při snižování cukru na nulu čtu ten notoricky známý štítek “PROSÍM, ŠETŘETE KELÍMKY”, tak hned po dosažení vytoužené nuly mačkám tlačítko černá káva a plním přání v rámci úspory kelímků na nejvyšší možné úrovni.
Celá káva protekla do odtoku a můj mozeček to vše jen sledoval a nezmohl se na vůbec nic,)))

ATUARFIK: JOAHA! ja na to taky cumela, ale nejak jsem to presla.

Takovy mild error, ale prece.
V aute si obcas zpivam nahlas s radiem, a kdyz hraly Tri sestry...
"...zivot je takovej a jinej nebude..." hulakala jsem si. Blbe bylo, ze jsem u toho parkovala, zastavila, otevrela dvere, vystoupila a neco ve smyslu "co jsem to za zvire!" zarvala na nejakyho ciziho pana, co se chystal nastoupit do auta naproti mne.
Tvaril se celkem zdesene, asi mel jiny hudebni vkus:)

Mluvila jsem s truhlářem, na 5 dní se odmlčel, byli jsme už trochu nervózní. Domluvili jsme se na předání klíčů a celá šťastná volám muanželovi, tu skvělou zprávu, že už se věci zase hýbou.
Slyším, jak to v telefonu cvaklo, manžel přijal hovor, na nic nečekám a pálím: "Lásko, skvělé zprávy, máš na mě chvilku?!"
Ze sluchátka se ozvalo: "Tady Truhlář, chichichi, voláte mi znovu!"