Šli jsme s dětmi ven, bylo to nějaký náročný, malej pořád metal se smetákem kolem, starší se odmítal obléct, obout sám, prostě pořád něco... Mladšího chci obout, vezmu botu, do toho starší volá o pomoc, shrnul se mu v botě jazyk, odkládám menší botu, pomáhám staršímu s tou jeho, dobrý, obuto. Sedám si na zem, beru opět malou botičku a automaticky se ji snažím nazout sobě....
No, nevešla jsem se. :))