MAR_TINA: To je další z věcí, kterou si opakuju, když odjíždím z Globusu, jenže příště přijedu, jsem ráda, že jsem našla místo, nikoho neodřela, celkem rovně zaparkovala, pak vyběhnu z auta a hlavu mám plnou nákupu a až když vycházim a otevřenou se dveře na parkoviště, tak si uvědomím, že jsem zase ve stejný řiti.

MAR_TINA: Jeden čas jsem si ukládala pozici na mapě, ale to spíš v cizím městě, kde mohl být problém trefit i správnou ulici, ne jenom řadu :o)

NA_PYCZU: na složitějších místech (podzemní parkoviště třeba) si fotím pozici auta než od něj odejdu.

1KA: Bohužel mně stačí i rychlý nákup v supermarketu, mám štěstí, že už se brzy stmívá a moje auto jde odemknout a zamknout na poměrně velkou vzdálenost, před pár měsíci se mi povedlo zaparkovat na Vinohradech a pak jsem auto hledala asi 20 minut po přilehlých uličkách, nutno podotknout, že jsem táhla cca 15 kilovou tašku plnou zmrzlýho masa. A nedávno jsem tuhle svoji demenci ještě povýšila, na Braníku je super malý parkoviště pro pár desítek aut, jenže já zapomněla klíček v autě a nemohla jsem si ho probliknout, hustě sněžilo a všechna auta byla zapadaná, svoje auto jsem hledala víc jak půl hodiny, celý parkoviště jsem prošla snad stokrát, sáhla na každý auto, jak byla zima, tak se mnou nespolupracoval ani telefon (na klíči od auta mám Chipolo), s každou minutou jsem byla sprostší a sprostší, pak jsem se smířila s tím, že ho prostě někdo ukradl a šla k tramvaji, že to půjdu nahlásit a pak jsem uviděla svoji SPZku, ještě celkem nezapadanou, takže jsem už u něj minimálně jednou byla a prostě jsem si ve vzteku ani neuvědomila, že je ta, co hledám. Pokaždý, když nasraná odjíždím z parkoviště tak říkám, že to už bylo naposled a příště se mi to nestane…

Můj klasický mozkový error je hledání auta po několika dnech nepoužíváni. Dneska mi to trvalo přesně 10 min., jsem ráda, že nebydlím na největším sídlišti v Čechách.

Nehřeje mi topení, je tu 18 stupňů, propadám panice, že se mi pokazil termostat, když mám na víkend přes den nastaveno 21.
Njn, ono je dnes pondělí...

Jedna z vánočních tradic je, že na nakupování zásob potravin na vánoce je dost času až do Štědrého dopoledne. Takže jsem dneska vyrazil na nákup. Mám to pohodové - nastoupím do lokálky, za čtyři minuty vystoupím u supermarketu a za půl hodiny mi to jede nazpátek. Akorát jsem se ještě podíval, jestli to i dneska jede stejně jako v normální den, protože dostat se odtamtud zpátky jinak než tím vlakem je docela opruz. Jo, jede to stejně jako obvykle, takže v pohodě.

Příští rok si ještě zkontroluji, jestli je taky ten supermarket otevřený, a bude to dokonalé.

"Prosím, neměl by někdo na prodej vánoční oprátky?"
Oplatky. OPLATKY. Ty Vánoce mi nějak lezou na mozek :)

Posledni dobou jsem psala hodne do Polska a cetla polska prani k Vanocum. Dneska otevru email a v duchu ctu "poukaz na degustaci" s polskym durazem a sislavym prizvukem. No, zaznelo mi to divne:)

ATUARFIK: Ti me letos pekne nasrali. Posilam balicek v pondeli, aby byl v patek tak akorat pod stromecek, a on uz byl na miste v utery rano! Hajzli.

ETERNITY: Jestli Českou poštou, tak to bude tak akorát.

očekáváme návštěvu z Čech, která k nám má dlouhou cestu. na minutu přesně, kdy návštěvu očekáváme, někdo zvoní. běžím s dětma ke dveřím, cestou volám: “už jsou tady!” otevřu kurážně vchodové dveře a nahlas vesele hulákám:”na minutu přesně!”
kurýr (dvojník našeho očekávaného známého, přísahám) ani nemrkne, nic neřekne (asi nerozuměl), a vrazí mi do ruky balíček. v ten moment si všimnu jeho dhl uniformy a žluté dodávky za ním...

ALENNAI: To sice ne, ale zato jsem rozeslala pf 2123

ELWERINE: Že jsem o rok pozadu? Vskutku....

Tak co, kolik z vás poděkovalo nejzásadnějším partnerům a klientům za spolupráci za rok 2021?

Cestou z prace som v duchu rozmyslala, jak a pre koho mam darky. A uplne ma vydesilo, ze som zabudla na starych rodicov. Na tych, co su uz par rokov mrtvi, takze darky sa samozrejme neriesia.

A tak mi este doma doslo, ze oco ma cely zivot tych bratov len 2 a nie 3. Asponze je darek navyse ta lepsia varianta.

Uz fakt potrebujem dovolenu.

Dneska jsem si na vlastní kůži zažila error medvídka Pú: jezdila jsem sama na okruhu ve stopě a pak jsem najednou viděla stopy běžek, jak někdo na chvíli ze stopy vystoupil... docela mě to zmátlo, než mi došlo, že to byla moje vlastní přestávka

TAPINA: Zato já přesně vím, kdo mi jednou otočil kolečko tak, že místo na rozmražení směřoval ten na první pohled z obou stran stejný indikátor na opačnou stranu na grilování.
Jídlo to moc neohřeje, ale v tom plastovém protiprskacím krytu na talíře to díru udělá, to zas jo.