Ve volební místnosti jsem se vrátil zpoza plenty, protože jsem myslel, že mi dali nějak málo hlasovacích lístků. V půlce cesty mi došlo, že už vlastně zbývají jen dva kandidáti.

ATUARFIK: krava byla cernobila a stala k nam prdeli. Postupne se nam ukazala z jineho uhlu.

SEDELAVLOKALE: Bylo těžké je od sebe rozeznat, měli oba bílé kabátce? :)

HEINZZ: taky jsem dobihala karosu... z kopce, v zime, v brecce... dobehla jsem, chytla jsem madlo, ze se jako frajersky vysvihnu na schody... ele kinetickou energii jsem nevocurala... nohy jely dal, vylitly do vzduchu a ja do ty hnusny brecky hodila zada... lezela jsem na zemi a porad jsem drzela to madlo, pravda, dost blizko u zeme...

Lidi me sebrali, ja popadla dech a sla jsem se domu prevlect

MUZA: babicka nam kdysi za jizdy autem ukazovala capa na poli ale jak jsme se blizili... "podivejte, deti, tamhle je cap...a neni to cap, je to krava!"

Heh, taky prihodim, pred lety na stredni sem dobihal autobus, starou karosu ktery se dvere otviraly ven a do stran.. a jak tak dobiham, mimo dav na zastavce, podel stojiciho autobusu, sly mi ty dvere naproti primo doprostred cela.. rana jako krava, maj (ne)prekvapive dost silu..
Autobus sem stihl, krve tak moc nebylo, nejaci spolucestujici se podelili o kapesnicky a ani jizvu na pamatku nemam... jenom mi doted prijde zvlastni ze sem se takhle trefil.. ty dvere se otviraji dost blizko k tomu busu, kdyby mi to nekdo vypravel, mozna bych neveril. = )

SHARKIE: Spoluzaka ze stredni takhle na IPaku sejmulo zrcatko stary tramvaje. Docela madakr...

DOCKINEZ: ja si vcera u hernicky sla pohladit nadherne chlupate... boty
Potrebuju ty brejle no... boty byly chlupaty mocne a z dalky fakt roztomily

A teď s tím autem jsem si vzpomněla ještě na jednu kamarádku, která se z auta přede mnou pokusila vystoupit, aniž by si rozepla pás. To byl taky docela zábavný pohled :o)

A taky som sa raz davno sundala cestou na chodniku. Stala unho zaparkovana nejaka vacsia dodavka, ci mensi nakladak. To uz presne neviem. Ja s polovickou sme prechadzali okolo a mne vobec nedoslo, ze sa pod to spatne zrkadielko nezmestim. Ta rana ma poslala uplne necakane na zem, priatel nechapal a sofer vyliezol z auta, co sa to deje. Zrkadielko ostalo na mieste, ani sa nehlo. :)

AUDIAC: Pohlad zo zavreteho okna som zvladla tiez. Na prijimackach na VS, na plnej chodbe buducich studentov. Krasne sa ten naraz niesol po okoli.

A už jste se při zavírání auta osprchovali? Já víckrát než 1

AUDIAC: Tomu by rozuměl kamarád, který si zlomil prst o okénko auta. Vystoupil, zabouchnul dveře, došlo mu, že vevnitř nechal tašku s notebookem, tak ho napadlo pro ni rychle sáhnout okénkem... které bylo zavřené, jak už tak v listopadu obvykle bývá.
Sklo přežilo bez úhony, prostředník ne.

Ráno ještě napůl spící vstanu, podrbu a nakrmím kocoura, potěší mne, jak spokojeně přede. Pak nakrmím starší ovčandu, a když se pes po jídle spokojeně rozvalí, tak ji taky chvíli drbu.

A hlavou mi v tu chvíli bleskne něco jako „proč nepřede? to se jí to nelíbí?“

Až o půl sekundy později mi dojde, že tohle zvířátko asi jen tak příst nezačne...

Z_RYBY_KOST: Kdybych měla spočítat, kolikrát jsem si při vystupování z auta dala dvojitou šlupku do hlavy o dveře a odrazem o rám... :o)

Koukám, že obsluha auta je k vlastním úrazům nějak předurčená... Já jsem si udělala strašnou bouli na čele při zavírání dveří kufru. Prostě nepochopím. Stojím pod otevřeným kufrem, zavírám, čučím na ty dveře a pak si je plným švihem pošlu shora rovnou na hlavu...

Muzeum fašistických iluzí, to zní zajímavě!

Tak já teda dodám jednu vzpomínku z listopadu 2011 (snad jsem ji ještě nedávala).

"Včera se mi podařila věc. Přijdu do práce, vyndám Pribiňáka a položím na stůl mobil. Donesu si čaj, vytáhnu USB kabel, do druhé ruky beru Pribiňáka a hledám, kde má ten šmejd sakra ten USB slot. Hledám, hledám... za dvě minuty mi dochází, že "pramen zdraví z Posázaví" je už natolik nabit vitamíny, chutí a hlavně kalciem, že víc se do něj už nevejde a strkám kabel do mobilu."

Kolegyně to tehdy okomentovala: "skoro to vypadalo, ze ti hrablo...ale ono se to jen zdalo. tak zas nic"

Skvělou bouli si před lety udělala přítelkyně, když chtěla při parkování zkontrolovat vzdálenost od obrubníku vykloněním se z okýnka. Zavřenýho. To zadunění a následnej nechápající výraz v očích si budu pamatovat do konce života.

PREKOTKA: To mi připomnělo, jak jsem se sehnula k umyvadlu a ve vlasech mi přistála dávka pěny z bezdotykového dávkovače mýdla 🤦🏼‍♀️