ETERNITY: To je znamení.

Jedu na dovolenou, ale je release, takze s sebou musim nabalit (funkcni) notas. U jednoho mi ale minuly tyden zdechla baterka, takze se pripoji jen na kabelu. Objednala jsem si na pul cesty do zasilkovny novou baterku, ze ji premontuju po ceste. Ale protoze se mi uuuplne nezdalo, ze by to bylo stopro baterkou, zabalila jsem si jeste druhy notas, ktery sice funguje, ale nema vsechny aplikace, ktere potrebuju (je na linuxu a nema bezpecnostni cert na vsechny pristupy).
Vcera jsem premontovala baterku u notasu c. 1, furt nedobiji, ja jsem to tusila. Jsem genius, ze jsem vzala druhy funkcni notas! Dnes rano ho chci vytahnout.... ja k nemu vzala blby adapter!
Takze ted mam jeden notas, kde se muzu zapnout jen na kabelu a druhy notas, ktery je jen na baterce, kterou, kdyz dojde, nedobiju. Bajecne. Neco mi rika, ze je lepe zahodit oba a uzit si dovolenou.

"Už znáte naši prasáckou rozkládací postel Relax?"

Praktickou. Ale s prasáckou by ta reklama byla lákavější.

Vcera byl jeden z mych nejslabsich dni za dlouhou dobu. Jedeme domu a po sjezdu z dalnice mi cinkla sms. "To mi asi prisla zprava, ze uz jsme v nasem okrese"... napadlo me. Ne nymbursko neni mimo hranice republiky, takze to operator fakt neresil.

Nekolik hodin predtim jsem si lamala hlavu s tim, jestli se rika facepalm nebo palmface.
Pak jeste hromada drobnosti, jako ze jsem cpala bankovku na samoobsluzne pokladne do uplne jine diry. Nezamkla jsem auto, ale doslo mi to u dveri, kdyz jsem klice nahmatala v kapse a prislo mi, ze jsem s nima neco mela udelat. Ztratila jsem botu jednoho ditete. Proste jsme prisli domu bez ni. A pak jeste neco, na co si ted nemuzu vzpomenout, ale vim, ze jsem si v ten moment pomyslela, ze to je fakt konecna a radeji nebudu uz delat nic.

jedeme s kolegyní metrem domů, ona poprvé za naši pracovní historii vystupuje na mojí zastávce. bavíme se, tedy já vedu v tu chvíli monolog. najednou Terka: "hele, flora. je to flora? nebo až na příští? notak, vždyť tady bydlíš!!"

a já nevim. nepoznávám ceduli u eskalátorů, nepoznávám obezdění, který má na každý stanici jinou barvu...
Tereza prohlásí "dobrý, tak je to až další! ... jo není. ok. ty nevíš, kde bydlíš?? :D"

když jsme teda vystupovaly na želivárně a já jsem se smíchem uznala, že jsem úplně mimo, vedle mě fakt potichu špitla taková moc hezky business casual oblečená mladá žena (jakože působila profi a sebejistě):
"no... já jsem zjevně taky přejela...".
dneska je to nakažlivý.

To, že je v tý chodbě 20.9°C neznamená, že je tam skoro 30°C.

Uklízím zdravotnický stan, sbalím batoh a hodím si ho na záda, vezmu křeslo z rohu a postavím ho do prostoru před sebe, ještě jednou se naposledy rozhlédnu, jestli je všechno v pořádku, zhasnu světlo... a rozplácnu se jak široký, tak dlouhý o to křesílko, které jsem tam před třemi sekundami dal.