Ta moje každodenní malá dobrodružství a dramata! Dojela jsem si na koloběžce k silnici pro nákup. Lesní cesta tam vede do kopce, tak jsem střídavě jela a vedla, vybírala si nejpohodlnější cestičku… Cestou zpátky jsem drandila z kopce, ale v jednom bodě jsem se musela zastavit. Dvacet metrů přede mnou v jedné koleji plno kamení a klacků, přes druhou, pěkně umetenou a rovnou, zase visí ze strany opona kopřiv, a středem vysokou trávou to v té rychlosti riskovat nebudu, ani jsem si nevzala helmu… Nedá se nic dělat, budu to muset vzít kopřivami, přece to nepovedu, ono to to předloktí vydrží. Nádech, výdech, nádech, výdech, odhodlala jsem se, odrazila se, nabrala rychlost a vítězně prosvištěla kopřivami! Hlavu skloněnou ke straně, aby mě do tváře nezasáhly kopřivy bičující mi paži. A jak se tak kolem mě míhaly zelené důtky, hlavou se mi mihlo uvědomění, že by bylo možná stačilo stáhnout ty vyhrnuté dlouhé rukávy. Tak tedy dobré ráno, světe.