Pracuju z domova, připojuju se pres VPN. Přijde sms kód, tak ho zadávám. A nefunguje, sakra. On to totiž není sms kód, ale zůstatek na účtu.

Mám rýmu, chci si před spaním stříknout sprej do nosu, než mi to zabere, mohla bych si splnit Duolingo... Tak se opřu v posteli, v jedný ruce mobil a sluchátka, v druhý sprej, něco položím, něco jinýho vezmu a strčím si sluchátko do nosu.
Nepomohlo to, takže nedoporučuju.

TRISSIE: A navíc to umím udělat tím správným pochvalně nadšeným tónem. Ještě chybělo, abych se podrbala za ouškem.

NELLAS: tak když tě nikdo jinej nepochválí, musíš aspoň sama! :-)

Jsem zvyklá říkat démonkovi "šikovná", když se chová, jak má. Třeba nedrápe dveře, ale škrabadlo, tak je "šikovná". Nastoupí se mnou dobrovolně do výtahu a jedeme, "šikovná kočička moje".
No, tak dneska jsem jí vyčistila záchod a říkám si tak pro sebe "šikovná". Fakt mi hrabe.

SEDELAVLOKALE: Ja to umim i naopak! Nastavim si svych 140, jedu, jedu, obcas predjizdim, kdyz se mi tam neco vrtne, nebo predemnou jedou pomaleji, auto mi v jiste vzdalenosti samo zpomali, takze pohodka, co bych se otravovala... a pak sjedu z dalnice do Zlina (prirozene na sjezdu zabrzdim a tempomat se vypne), zas to rozjedu a na prvnich svetlech se divam, jak se ta prdel auta prede mnou priblizuje, priblizuje, priblizuje.... a kurvapicazadupnutypedal, protoze ono to nebrzdi samo!

Ale dneska jsem prisla taky s motoristickym. Jedu dlouho a dlouho na konec sveta, pak dlouho a dlouho zpatky, uz ani netusim, co je za den, natozpak kolik je hodin, nastavim navigaci, dojezd 16:40, ok. Za nejakou dobu koukam, dojezd 17:05. No nic moc. Jedu pod Beskydama, jde to pomalu prede mnou se plouzi v jedinem pruhu kamion.... za nejakou dobu dojezd 17:30, no budu rada, kdyz stihnu veceri, tma, couz, za chvili dojezd 17:52 a to uz mi zacalo byt divne, takze jsem se vzpamatovala a doslo mi, ze se celou dobu koukam na obycejny hodiny.

Včera jsem si při chystání večeře vyndala z lednice pomazánku, pak jsem si nakrájela bagetku, nachystala zeleninu a jdu do lednice pro pomazánku, leč pomazánka nikde. Prohledala jsem celou lednici, pomazánka zmizela. Partnera od podezření, že ji sežral, ochránil jen fakt, že ještě nebyl doma. Zavřela jsem lednici, otočila se k lince a tam, lehce mimo přímý pohled, si spokojeně seděla a čekala vyndaná pomazánka.

Dokončím čištění bot a sáhnu po tubě s krémem. Neupozorní mě, že tuba vypadá nezvykle. Neupozorní mě, že se jinak otvírá. Naštěstí mě upozornila divná barva obsahu.
Protože ten světle šedý sadařský balzám na stromy bych asi z nubukovych bot dostal leda bruskou.

Mám pytlíček s nabíjecími kabely s magnetickou koncovkou, který nosím pořád v batohu. Třemi kabely.
Dneska mám nějak vymazáno a nemůžu ani za nic přijít na to, k čemu je třetí. Prostě nevím. Sluchátka, náramek a ... Nevím.
(Telefon a čtečka má USB, foťák baterku.)

Míchala jsem mišpulové pyré. Ozvalo se hlučné srkání, tak jsem se zarazila, kde dítě vzalo brčko a co to pije, a podívala jsem se po zdroji zvuku. Při tom pohledu, který se mi naskytl, se mě zmocnila čirá hrůza. Člověk je zvyklý na různé věci, které nemají co dělat v ústech, a přesto se tam octnou, v tom jsou děti dost kreativní. Ale tohle bylo trochu moc i na mě.
Pak se mi zase rozběhl mozek a všechno bylo v pořádku. Dítě bylo ve školce. Na displeji telefonu byl pohled do otevřeného mezihrudí a zvuk vydávala chirurgická odsávačka, protože jsem si k vaření pustila Grey’s Anatomy.

NANTHEI:no ještě do něj můžeš hodit ten šumák

Ráno vstávám, beru ze země chlupaté ponožky (místo papučí). Jednu navlíkám, druhou pokládám vedle sebe.
Pak se znova sehnu na zem a hledám druhou.
Ech.

vzala jsem si skleničku, že si do ní rozpustim multivitamín a... nalila jsem si portský.
no co se dá dělat.

Když je v (tištěný) knížce barevně zvýrazněný slovo, tak i když se na něj sebevíc soustředím a v hlavě se mi přehrává zvuk kliknutí myši, tak se nedostanu na jinou stránku, ten odkaz tam prostě není.

Čtu si provozní řád zubařské ordinace, kterou máme s kolegyní jít zkontrolovat. "Úklid: vlastními slinami."
Hned se mi v hlavě objevila představa, jak paní doktorka vytáhne pacientovi z úst zkrvavenou vrtačku, plivne na ni a otře ji - a přemýšlím, jaké zvláštní vlastnosti mají zubařské sliny, že musí používat vlastní.

Silami. Úklid vlastními silami.

Nemůžu se hnout, kouknu z okna. Něco tam pravidelně bliká (klid, blik, klid...), začínám být nevózní. Za dvě hodiny příjdu k PC a oko mého WD bliká, stále bliká...

čtu: ... stožár TV ocelový trubkový jednoduchý banánový...
tak se podívám ještě jednou a ono je to bránový. nastal čas jít domů.

Kdyz projizdim mestem, nastavim si tempomat na 50,pripadne 40 a jedu si napohodicku, koukam po pripadnych sebevrazednych chodcich, zmatenych ridicich, atd atd. Jak to clovek nemusi regulovat nohou, je ta sneci iizda takova snesitelnejsi. A tak si dnes jedu jedu, klidek pohoda a najednou koukam, ze se to za mnou nejak stosuje...ehm,pardon,rekla jsem symbolicky, a mezi poli davno mimo obec jsem zrychlila, abych netrapila ty chudaky za mnou.