_BAZY_: 🤣 ... naše je kovová.

ILIEN:
ELLIE:
úplně ti i mu rozumím, ona je taková malá z měkčího plastu a všiml jsem si jí až pi 20min. řízení

TRISSIE: Ale kolik jsi toho stihla! :-)

já taky potřebuju volno! celoroční, pokud možno.

smažím palačinky a přitom uklízím kuchyň. zatímco se palačinka smaží po jedné straně, stihnu třeba uklidit pár věcí na místo, odmýt nějaké nádobí nebo tak. Takže drbu sklenici od marmelády a říkám si "až s tím skončím, zrovna bude čas otáčet" - a pak kouknu na pánev a tam poskakujou smutné kuličky oleje a nic víc!
ono totiž na palačinky je potřeba pánev nejen vymazat, ale taky tam nalít těsto. to jen kdybyste nevěděli :-)

SEDELAVLOKALE: vzhledem k tomu, že do matčina volva je skoro nutné se přezout do papučí, tak by to i šlo :)

MAR_TINA: nechapu, jak ti pomuze zimni volvo, jakoze budes jezdit v tom pocasi i jen par metru na postu?

MAR_TINA: doufám, že pošta proběhla v pantoflích :)

Jdu z kanclu na oběd. Zuju si pantofle. Vezmu lžíci a obuju si zpátky pantofle lžící.
Pak jdu do restaurace. Kolem pošty. Vlezu do pošty a vyvaleně koukám, co tam.

Potřebuju zimní volno. Co nejdřív.

Hlídám psy.
Hmm, zajímavý inzerát, ale takový nenápadný... aha, objekt hlídán psy.

MARI: Kolegov v práci istú dobu pravidelne zdravil ráno v mirkovlnke môj zabudnutý slon. :)

Včera na ČRo nějaká paní z bruselský Amnesty International pořád mluvila o nějakým aktu olopinku. Furt sem nemoh přijít na to, co je sakra olopinku. Akt o lobbingu to byl.

Je večer, poměrně hektická část dne. Dávám dětem večeři, myslím asi na tři další věci naráz. Vzpomenu si, že je potřeba doplnit tahací papírové kapesníky do krabičky, protože půlka rodiny má rýmu. Připravím náhradní kapesníky na stůl a do ruky vezmu krabičku - prsty prostrčím tou dírou, kterou se kapesníky vytahují, aby se mi dobře držela. Volnou rukou nesu jednomu dítěti pití, pak druhýmu, sbírám ze země nějaký smetí a házím ho do koše. Co teď? Aha, kapesníky. Otočím krabičku vzhůru nohama a odsunu dno, abych mohla dovnitř vložit kapesníky. Hrůzou zaječím a krabičku zahodím, protože na mě vykoukly - moje prsty. Ehm.

Tak dnešní společný se synem (5 let). Přišli jsme z bobovačky vymrzlí, hlavně mladší syn, tak jsem mu hned v mikrovlnce nahřála nahřívací ovečku a zároveň jsem volala na staršího, ať si donese svého králíka, jestli ho chce taky nahřát. Volal "joooo" a donesl ho, ještě s ním dělal, jak letí s ušima jak křídla, reagovala jsem na to, zasmála jsem se... Vzala králíka, dala do mikrovlnky... Následně dala mladšímu jeho ovečku na nožky, zabalila ho do deky... pořešila mokré oblečení atd... načež říkám staršímu, kde má králíka, ať ho teda najde, jestli ho chce nahřát. Odpověděl mi "já nevím, kde je". Hledám v posteli v dětském pokoji, hledám v bedně s plyšákama, hledám pod postelí, v posteli v ložnici, pod postelí, za gaučem... fakt velké hledání... No nic, starší je smířený jen s dekou. Mladší vytuhnul na gauči, je přesunut do ložnice do postýlky a dávám ještě hřejivou ovci staršímu.
...
Večer, táta už doma, kluci po večeři, okoupaní, a že ohřeju mlíko mladšímu na spaní... otevřu mikrovlnku a tam na mě vykoukne - ano, nahřívací králík. :D

když se vám mozek odsekne v momentě, kdy stojíte s prázdným hrnkem nad (prázdnou) záchodovou mísou, uvědomíte si, že jste do tý práce fakt neměli chodit. úplně vidím svůj výraz, jak dlouhých několik vteřin zírám do hrnku, do mísy, do hrnku... a vůbec netušim, která bije.

(kuchyňka je těsně vedle záchoda & měla to být první zastávka)

Manžel má prodlouženou peřinu. Kvůli této peřině jsem si i já koupila prodlouženou peřinu, když jsme se onehdá sestěhovali. Roky kupuju prodloužené povlečení a roky mám pocit, že na jeho peřině nějak vlaje. Asi to šijou ještě delší, říkám si. Dneska mě to po těch 7 letech napadlo - přeměřím to! Manžel má obyč peřinu. Celý roky utrpení s prodlouženým povlečením, který je drahý a blbě se shání v obyč obchodech, byly zbytečný. Ach jo.

LEON_KOWALSKI: Po našem gymplu se tradoval výrok jedné profesorky: Vy se učíte, jenom když vám hoří do bot!

TAPINA: To mi připomíná, jak na nás na vojně velitel roty, při našem laxním courání na ranní rozkaz, zařval: "Nástup, ale bleksem!" ... to jeho "bleksem", se mezi námi rychle uchytilo :-))

Nasypala jsem na pizzu majoránku místo oregana. Ani mě nezarazilo, že je mám v úplně jiných pytlíčkách.

Když vás vytočí dítě tak, že ho potřebujete rázně okřiknout, tak si prosím vás rozmyslete, jestli chcete použít výraz "Nech toho" nebo "Dej pokoj". Po zvolání "Dech poho!" na mě dcera koukala poněkud překvapivě. Ale přestala, to zase jo.