Včera na ČRo nějaká paní z bruselský Amnesty International pořád mluvila o nějakým aktu olopinku. Furt sem nemoh přijít na to, co je sakra olopinku. Akt o lobbingu to byl.

Je večer, poměrně hektická část dne. Dávám dětem večeři, myslím asi na tři další věci naráz. Vzpomenu si, že je potřeba doplnit tahací papírové kapesníky do krabičky, protože půlka rodiny má rýmu. Připravím náhradní kapesníky na stůl a do ruky vezmu krabičku - prsty prostrčím tou dírou, kterou se kapesníky vytahují, aby se mi dobře držela. Volnou rukou nesu jednomu dítěti pití, pak druhýmu, sbírám ze země nějaký smetí a házím ho do koše. Co teď? Aha, kapesníky. Otočím krabičku vzhůru nohama a odsunu dno, abych mohla dovnitř vložit kapesníky. Hrůzou zaječím a krabičku zahodím, protože na mě vykoukly - moje prsty. Ehm.

Tak dnešní společný se synem (5 let). Přišli jsme z bobovačky vymrzlí, hlavně mladší syn, tak jsem mu hned v mikrovlnce nahřála nahřívací ovečku a zároveň jsem volala na staršího, ať si donese svého králíka, jestli ho chce taky nahřát. Volal "joooo" a donesl ho, ještě s ním dělal, jak letí s ušima jak křídla, reagovala jsem na to, zasmála jsem se... Vzala králíka, dala do mikrovlnky... Následně dala mladšímu jeho ovečku na nožky, zabalila ho do deky... pořešila mokré oblečení atd... načež říkám staršímu, kde má králíka, ať ho teda najde, jestli ho chce nahřát. Odpověděl mi "já nevím, kde je". Hledám v posteli v dětském pokoji, hledám v bedně s plyšákama, hledám pod postelí, v posteli v ložnici, pod postelí, za gaučem... fakt velké hledání... No nic, starší je smířený jen s dekou. Mladší vytuhnul na gauči, je přesunut do ložnice do postýlky a dávám ještě hřejivou ovci staršímu.
...
Večer, táta už doma, kluci po večeři, okoupaní, a že ohřeju mlíko mladšímu na spaní... otevřu mikrovlnku a tam na mě vykoukne - ano, nahřívací králík. :D

když se vám mozek odsekne v momentě, kdy stojíte s prázdným hrnkem nad (prázdnou) záchodovou mísou, uvědomíte si, že jste do tý práce fakt neměli chodit. úplně vidím svůj výraz, jak dlouhých několik vteřin zírám do hrnku, do mísy, do hrnku... a vůbec netušim, která bije.

(kuchyňka je těsně vedle záchoda & měla to být první zastávka)

Manžel má prodlouženou peřinu. Kvůli této peřině jsem si i já koupila prodlouženou peřinu, když jsme se onehdá sestěhovali. Roky kupuju prodloužené povlečení a roky mám pocit, že na jeho peřině nějak vlaje. Asi to šijou ještě delší, říkám si. Dneska mě to po těch 7 letech napadlo - přeměřím to! Manžel má obyč peřinu. Celý roky utrpení s prodlouženým povlečením, který je drahý a blbě se shání v obyč obchodech, byly zbytečný. Ach jo.

LEON_KOWALSKI: Po našem gymplu se tradoval výrok jedné profesorky: Vy se učíte, jenom když vám hoří do bot!

TAPINA: To mi připomíná, jak na nás na vojně velitel roty, při našem laxním courání na ranní rozkaz, zařval: "Nástup, ale bleksem!" ... to jeho "bleksem", se mezi námi rychle uchytilo :-))

Nasypala jsem na pizzu majoránku místo oregana. Ani mě nezarazilo, že je mám v úplně jiných pytlíčkách.

Když vás vytočí dítě tak, že ho potřebujete rázně okřiknout, tak si prosím vás rozmyslete, jestli chcete použít výraz "Nech toho" nebo "Dej pokoj". Po zvolání "Dech poho!" na mě dcera koukala poněkud překvapivě. Ale přestala, to zase jo.

Dneska jsem na pumpě zaslechl rozhovor jiného zákazníka.
- máte stromečky?
- ano, tamhle vzadu vlevo.

Tak si říkám, že už fakt přichází Vánoce, ale že je divný, že zrovna na pumpě prodávají stromečky...

Vezu auto do Prahy do servisu a uz premyslim, jak pojedu zpatky, co musim zaridit a jak to zvladnu MHD.
v zastavce sroji autobus a mne napadne, ze kdyz bych odstavila auto hned tady a dal jela busem, tak se to vsechno zjednodusi!
Az teda na ten servis, no :-)

ETERNITY: Tohle je moje klasika. Jakmile jsem nacvicene dulezite a soustredene asertivni, mam zarucene neco naruby, spenat na zubech, zapomenu cast textu, neco shodim nebo vyleju a podobne. Muzu bejt proste jen drza.

Vzdy se uklidnuji, ze na tom nejsem tak spatne a muze byt hur kdyz si vzomenu na kolegu. Sel na veterinu s pejskem a kdyz na nej prisla rada, tak si vzpomnel, ze zapomnel psa doma.

HEJSEK23: Jak říkáš.

Jsem si zas musela neco vyridit s ucitelkou materske skoly. Nikdy to neni prijemne, tak jsem se pripravovala a byla jsem nervozni. Jdu vyzvednout kluka, nechavam ho prevlikat, zapojim nejvyssi level asertivity, reknu ucitelce, co si myslim a za cim si stojim (nacvicovala jsem to pred zrcadlem!) a odkracim stredem.
Bez kluka. Zvonit na ni znovu u vstupu do budovy asi ponekud ubralo na efektu.

Z téhle vlečky jsem teda byla trochu zmatená…

Šla jsem ke kávovaru s polivkovou lžící v ruce. Takže sem se vracela zpět do kanceláře pro hrníček...

Po tyzdni som sa rozhodla konecne nieco jednoduche uvarit, nech uz nemusim nic objednavat, ani zohrievat polotovary.

Postavila som vodu na cestoviny a niekolko krat si dorazne zopakovala, ze na ne nesmiem zabudnut a rozvarit ich. Jo, to nerozvarenie sa podarilo. Po pol hodine som zistila, ze som ich tam jaksi zabudla nasypat.

SALVATOR: To je od tebe milé:-)