ATUARFIK: Ohrožený druh, je třeba dát jim šanci se rozmnožit v přirozeném prostředí.

A teda ještě přihodim, že rohlík je na tohle extra náchylnej předmět, protože když mi bylo asi 13, tak jsem svému (jinému) psovi takhle zaměnila klacek za rohlík. Taky byl rád. A já tam stála jako opařená a koukala na klacek v ruce a mozek nechápal, kdeže je ten rohlík.

Byli jsme na chatě. Vycházím z chatičky, je krásné vlhké ráno, nesu si kafe a namazanej rohlík a jdu se kochat kousek před chatu krajinou. Jde se mnou muj pes a nese si hračku. Položim kafe na zem, že se vysmrkam, pes přede mne položí hračku. Beru si do ruky hračku, že mu jí hodim, zahazuju rohlík, pes je šťastný za ty dary a já snídám opět jen kávu (a skoro taky psí hračku).

ATUARFIK: teď sem s tím jdu!

"Olomoučtí zubaři odcestovali do Berlína. Odtamtud odletí do Baku a pak je vypustí do volné přírody."

Nojo, pak nemá být o dentisty v téhle zemi nouze.

(Zdroj zde: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-olomoucti-zubri-odcestovali-do-berlina-odtamtud-odleti-do-baku-a-pak-je-vypusti-do-volne-prirody-40480510 )

Vite, jak vypadaj "vteriny pred katastrofou" u nas doma?
Zatim jsem se v posledni chvili vzdycky zastavila, ale je to jen otazka casu!

Přespávali jsme jednu noc na pensionu. Nad velice časným ránem začne šíleně hulákat kohout!
Se vzbudím a muž taky- ten si bere špunty.
Kouká na me a ptá se: chceš špunty?
Řikám Néééé, protože nevyspaný on je horší, než nevyspaná já.
Kohout to skončí a začínají dveřmi flákat lidi, co vstávají v 5.
Nevydržím, cpu si toaleťák do uší.
Můj muž znova: Chceš špunty?
A tak dokola až do rána.

Asi za týden se bavíme o tom, jak jsem se na tom pensionu nevyspala a on: vždyť jsme ti nabízel špunty?
Říkám mu: tak jako přece si nevezmu tvoje špunty a ty budeš pak celej den k ničemu.
Borec mi neřekl, že má dvoje.
Můj error? Jeho error? A já si říkala, že je nějakej obětavej :)

GREATDRAKE: Chceme foto!

Ukápl jsem moc vteřinového lepidla, "jé hele papírový kapesník, tím to utřu."
.. o dvě vteřiny později..
otočím se za zvukem z chodby, zkoumám zdali jdou děti domů
.. o dvě vteřiny později..
zjišťuji, že se potřebuji vysmrkat, "jé já držím papírový kapesník v ruce, ideální na vysmrkání"

Podařilo se mi získat kus vybavení do kuchyňské skříně. Přinesla jsem ho domů, umyla, dala sušit na zahradu. O půl hodiny později procházím zahradou a koukám, jé, já to mám doma, to jsem si to nemusela odnikud nosit!

Tisknu jízdenky pro dva lidi. Pro sebe a partnera. A pořád mi vyjíždí jen ten pro partnera. Už jsem z toho byla zoufalá, prostě ne a ne z té tiskárny vyjet ty moje... tak jsem vytiskla asi 6 jízdenek navíc, než mi došlo, že to tisknu oboustranně...

ILTU: Když nedávám pozor, tak mnou cukne i čtyřkilová kočka :D

NELLAS: Je fakt, že i naši dva jezevčíci se mnou dokáží zacloumat, když soustředěně na povel vyrazí. A to mají po 10 kg a já mám dobrou základnu.

Mě tyhle dvojice "záleží na náladě psa, kdo venčí koho" poslední dobou trošku děsí. Jasně, pes je většinou dobrák, ale pokud není zvládnutý (neposlouchá na slovo), tak to fakt může být problém, když se zrovna rozhodne překousnout čivavu nebo ochutnat dítě projíždějící na kole.

TRISSIE: jo, tohle měla naše bývalá sousedka s jejich leonbergerem, ten když se přes ulici rozběhl pozdravit s naším vořechem, tak za ním vlála jak vlajka :-))

TAPINA: navic znam dvojice panicka-pes, co jsou stejna vahova kategorie - kdyz sla nase 160cm/55kg sousedka ven s jejich dogou, tak zalezelo jen na nalade psa, kdo venci koho :-)

ILTU: No, ta úvaha s váhou není úplně správná (psům se dávkuje jinak, takže často berou stejné dávky jako lidi), ale v tomhle případě fakt dobrý, jí se ten den mohla trošku motat hlava, ale psovi to bylo jedno :o)

AXTHEB: No mně jednou reálně volala klientka, jak moc je problém (na jednu nebo druhou stranu), že sezobla psí lék na srdce a psovi dala svůj Lexaurin.

Já jsem dneska ráno významně držel v ruce psí antibiotika. Nakonec jsem to zvládl nesníst.