SHARKIE: umístit seniory do pece chce čas, to by trvalo každému

PISKVOR: Dost dlho mi to trvalo..

"dobry tipy treba na umisteni senioru nekam do pece—"

Cože, do pece?
Aha.

BERUSKA_CA: ano, na tebe sem mířila ;)

MAR_TINA: Ehm, ne ze by to neslo…pokud je tam neco, na cem se da pristat (800m rovne plochy, muze byt travnata ale bylo by dobry, kdyby tam nikdo nezapomnel hrabe a bez elektrickeho vedeni nad).

MAR_TINA: tak je to Líska a Vísky. 200 km přesně. Asi si radši objednám letadlo :D

Jeden zákazník mi zadal dvě zakázky v obci Líska a v obci Víska, pěkné kilometry od sebe.
Jedno z toho spěchá, která, řekl po telefonu. Asi mu radši zavolám znovu nebo napíšu, než tam pojedu.

Jsem od čtvrtka nachcípanej, bez energie, nemyslí mi to.

Kdo zaměnil dva velmi podobné názvy zakázek a odevzdal dnes tu, která má deadline až ve středu, zato ještě nezačal dělat na té, kterou musí odevzdat dneska?

Hm, chtěl jsem se zavrtat do peřin a trochu se léčit. Tak nic, no.

Trubko.

TANKIE_: A to přitom pase ovce. :)

NELLAS: jako člověk trpící na migrény bych rád řekl, že ta věta není vůbec žádný nesmysl. a jak dokáže řvát takové ostré jarní slunce...

MONIOUS: Asi takhle: jednou sem v noci přijela z práce domů s každou botou jinou. Lodičky, různě tvrdý podrážky, jedna trochu vyšší. A zjistila sem to až ráno, když sem se zase obouvala do práce. A to sem byla prosim pěkně střízlivá! Akorát zamýšlená a unavená. No.

RANDOM_NIGHT: doufala bych, ze by sis toho taky vsimla pri obouvani :D

RANDOM_NIGHT: mívala jsem úzkosti i při svlíkání roláku. Rozhodně na sebe žádný nevezmu.

MAR_TINA: To bych umřela, než bych je sundala.

RANDOM_NIGHT: kozí nohy! To muselo bejt hrozný 8)

RANDOM_NIGHT: Boží. Upřímně jsem se rozesmála tvému neštěstí. Promiň a děkuju.

HOWKING: Naprosto chápu, já jsem asi půl minuty taky nevěřila, a to jsem se na to koukala.

Než jsem vyrazila z domu, začala jsem mít hrozně divný pocit, jako by něco bylo špatně. Odjela jsem na pastvinu a vůbec jsem se nemohla soustředit na řízení, měla jsem pocit, že nabourám, a když jsem zaparkovala, naprosto jsem se rozsypala v záchvatu paniky. Seděla jsem v autě asi deset minut a snažila se přijít na to, co se děje. Prošla jsem si v duchu, co potřebuju udělat. Zamyslela jsem se, jestli nemám hlad, žízeň, není mi zima nebo horko, nepotřebuju na záchod, dost jsem spala, vzala jsem si léky atd. Všechno v pořádku. Akorát že všechno bylo úplně špatně. Ještě chvíli jsem to rozdýchávala a pak jsem vystoupila a udělala krok a podívala se dolů a zjistila, že mám obráceně boty.