LUCYA: Znala jsem nekoho, kdo to delal naprosto zamerne a kapucu pouzival coby kapsu na pamlsky. Smala jsem se mu, zeje kun.

KAERI: já umím takovou skvělou fintu, kterou už jsem několikrát sama sebe vyděsila – oblíct si mikinu s kapucí naopak (jako zády dopředu) a skončit obličejem v té kapuci. Doporučuju.

v tomhle duchu bytostne nesnasim kdyz v telce v serialu nebo ve filmu... vibruje nekomu mobil.
to bzzzzt bzzzzt bzzzzt u me uz regulerne vyvolava nepodmineny reflex.

KURE: mně teda hned a nepřišlo mi to divný:-) Dneska se vyšlechtí všechno, proč ne zelená myš? :-)))

VIDA: Jojo :-) Taky je bezva, když doma protéká záchod a člověk si pro zpestření pustí relaxační nahrávky se zvuky tekoucí vody a diví se, proč ho tak stresujou :-)

Dneska jsem z toho nycu tak zblblá, že jsem málem do pracovního mejlu hodila smajlík.

Záhada vyřešena! Už sem myslela, že mi hrabe, ale když sem slyšela cinkání tramvaje i doma v podzemní garáži, tak mi došlo, že celej den v autě poslouchám nahrávky pořízený v centru Prahy.

NELLAS: "Cítím se opominut."

NANTHEI: A Steinbeck.

ELIZHANNAH: a přitom o myších píšou zásadně kočky, to dá rozum.

ATUARFIK: až teď jsem si všimla, že tam je E! Jak čtu o myších, je mi jasné, že o nich musí psát jedině PLCH.

KURE: Čtu to zatím jen tady a říkám si, jestli ty chudinka někdo barví nebo co...

AXTHEB: KURE: Ono moc nepomohlo ani to, že po přečtení příspěvku můj mozek usoudil, že autor je PLCH.

ATUARFIK: mě vubec nenapadlo že by mohl myslet zvířata :D

vyhláška č. 248/2018 Sb., o požadavcích na náboje, kvasný ocet a droždí??? to se na tom ministerstvu zemědělství fakt už ale posrali!

a nebo ne, no, hned napočtvrtý jsem to dešifrovala správně :-)

ATUARFIK: Tu jsem poradil já a stejně si nejsem jistý, jaké myši shání.

Říkám si, týjo, jak moc barevné varianty existují? Bílé, to je jasné, to má každý zverex, pak možná šedá, hnědá, nějaké odstíny toho a kombinace...
Došlo mi to, až když mu někdo poradil Alzu.

Nechala jsem si cestou nahoru na schodech krabici, že ji cestou dolů vezmu s sebou. Jdu dolů, v cestě krabice, a jo! – ale já jsem chytrá holka, přece se teď nemusím ohýbat, když ji můžu vzít, až budu za ní. Tak jsem protáhla krok, abych ji překročila, a zjistila jsem, že zas tak chytrá holka nejsem, protože jsem zapomněla zohlednit výškový rozdíl dalšího schodu.

Odjeli jsme na velikonoční dovolenou do hezké útulné chatičky na okraji horské vísky. Před ojdezdem jsem začala číst (a nedočetla, protože jsem nechtěla tahat moc papírových knih) horor o strašdelném domě plném nedobře naladěných duchů. Odpoledne jsem si dala věci do šuplíků komody, zavřela je a šla si po svých. Večer koukám, šuplíky jsou vystrčené. Sice mě v souvislosti s četbou samozřejmě napadlo, že je to paranormální jev a všechno, ale ještě jsem se tomu zasmála a našla racionální vysvětlení. Jenže pak jsem se začala převlékat a najednou zničehonic, ve vteřině, všechna světla zhasla a před očima černočerná naprůhledná tma. To už jsem se teda lekla dost a mozek se rozběhl na plné obrátky. Navíc úplně hrobové ticho, nikdo z rodiny leknutím neječí, že oni je ti duchové dostali??? Rychle si přetáhnu mikinu a triko zpátky a... budiž světlo. Protože, kámo, když si přetáhneš přes hlavu zároveň tlustou mikinu a černé triko, tak se nediv, že se ti zatmí před očima...