NEI: Kdybyste mě viděli jak deset minut před odjezdem vlaku obracím doma v Táboře celej dům vzhůru nohama.
A teď budu minimálně týden bez nich a musím mít zas nějaký dočasný.

Moje frustrace a nezvyk cestovat bez nich jsou v tuhle chvíli tak silné, že kdybych jela ještě půl hodiny, tak tu začnu zoufalstvím asi křičet.

Ale to nepovažuju za error. Vztahy s lidmi jsou komplikované, Bucifalovi páníčkové bývali nerudní a hlavně já jsem mezi lidmi divná… ale každý z psů, které jsem znala jménem, se choval jak kdybych byla starý kamarád, kterého dlouho neviděli. Teda Mia byla spíš zdvořilá, nechala se lehce podrbat a bližší vztahy nechtěla… ale i tak, netahali ze mě informace a měli jen dobrou náladu :-)

MARKYSHA: Jo, když jsem venčívala mamky psinu, znala jsem půl sídliště jen podle psů. Netuším, jak se jmenují, ale paní Nikýsková, Kaspíkovy páníčky, paní od Miy… Bucifalovy paničky si ani nepamatuju, ale toho psa jsem poznala vždycky :-D

Dnes jsem hledal audioknihu od Agathy Christie “Vražda v salónním kupé” a kupodivu jsem ji nemohl najít.

MARKYSHA: to nepovazuju za error, proc bych si mela pamatovat cizi lidi, ze jo, ty me nezajimaj :D

ELIZHANNAH: já, když měla psy, tak jsem si pamatovala jen ty cizí psy, jejich pány a bez psa jsem je nepoznala:-)

krom zvířat je taky možný se rozplývat nad cizíma malejma dětma.
jsem se takhle jednou rozplývala nad opravdu roztomilou kudrnatou holčičkou ve výtahu v nákupním centru... a ani jsem si nevšimla, že je v tom výtahu se svým tatínkem, mým spolužákem z gymplu :-)

ELIZHANNAH: já je i poznávám dřív.
Ten pes vypadá úplně stejně, jako Zuzanka… zaostří na pána… jé ahoj Pepo, co tady děláš?

NELLAS: Jestli ono to nebude taky tím, že zvířata na rozdíl od lidí je okukovat povoleno :) Mám to dost podobně totiž. Např. festivalem minerálů mě provedl malý psík, který se nesl paničce v tašce a také okukoval kameny. Tak koukám, hm, psík kousek přede mnou, ejhle, jak ho zajímají ty ametysty, zvědavec jeden! A pak byl psík zase kousek přede mnou a tentokrát se díval na perly a tak pořád dál a dál :)

ELIZHANNAH: A to já úplně běžně na výletě vím, že jsem někoho už potkala, protože si všimnu psa :D

ATUARFIK: taky jsem si hned představila Sharkie, jak drží papoušky a vyhrožuje: "mám papoušky a nebojím se je použít!"

ELIZHANNAH: Potkávané psy zdravím normálně "Ahoj, pse." Páníčci to berou veskrze sportovně

NELLAS: Joo, to taky někdy mívám, že si všímám něčího zvířete dřív/víc než toho člověka samotnýho :) Výborný je to například, když se jde člověk projít po zahradě, tam za plotem na něj zvědavě kouká slepice, tak ji pozdravím "Jé, ahoj slepice"... no a o pár metrů dál je sousedka, takže dodám "Ehm, dobrý den", aby se necítila oslovena tím prvním, co jsem řekla.

ATUARFIK: Nene, já už nemusím :D

ATUARFIK: Nellas přijde a poznamená, že "kým, čím" je pád sedmý za 3... 2... 1... :)

ATUARFIK: Ale to by slo, hrozit nimi, ze ich niekomu dam zase na prazdniny. :D

SHARKIE: Chápala jsem ty papoušky jako 6.pád (hrozit kým čím) a představila jsem si rozlícenou Sharkie, jak místo pěstí někomu šermuje pod nosem papouškem.

NELLAS: To chce vacsiu nadobu :D

SHARKIE: Aktuálne stačí ich do tej vody strčiť :D