Já měla v porodnici jídelníček naprosto příšerný.

Nicméně, už jsem to psala jinde, podělém se i zde. S naší malou vegetariánkou jsme se vydali do motolské poradny pro dětskou výživu, abychom si udělali představu o tom, zda je její jídelníček v pořádku. Nutriční terapeutka neshledala žádný deficit, ani v energetickém příjmu, ani v příjmu bílkovin (včetně poměru bílkovin rostlinného a živočišého původu), ani v případě důležitých prvků a její bezmasý zúůsob stravování vyhodnotila jako plnohodnotný.

STENNY: Za me zkusim odpoveded takhle. Venuju se vytrvalostnim sportum, posledni tri roky zejmena ultramaratonum (coz je pro me osobne takovy sportovni vrchol, co se zateze tyce). Treninku venuju cca 10-15hod tydne.
2011 bastim tak nejak vsechno, at uz zivocisneho nebo rostlinneho puvodu (rozumej ale, ze ne "junk food")
2012 jsem maso nejedl vubec a z hlediska vykonnosti jsem problemy nemel. Horsi pro me bylo, ze jsem zacal prilis ztracet na vaze a to ve spojeni s velkou zatezi pri zavodech (10-20hod nonstop beh) vedlo ke zranenim. Celkove jsem se ale citil vitalnejsi, hlavne po psychicke strance.
Letos jsem se rozhodl k masu vratit, ale velmi stridme. Takovou tu klasickou ceskou nabidku kure/vepr/krava porad odmitam, ale cas od casu nepohrdnu rybou, zverinou nebo husickou domaci produkce. Tohle se mne osobne jevi zatim jako nejlepsi varianta.

STENNY: no já jsem vždycky těžko nabíral váhu, zato když chci shodit, tak stačí lusknout prsty, prostě jsem takovej typ. Sportoval jsem týdně: 2x posilka, fotbal, beach a beďas nebo tenis. takhle jsem to držel ještě asi půl roku poté, co jsem přestal jíst maso. ve všech sportech teď ničim kámoše hlavně psychicky, protože když oni už skoro zvrací vyčerpáním, tak já jsem uplně v pohodě a jel bych dál, ale v posilce, tam jsem začal pociťovat, jak mě ta silová část drtí a přestože mi trenér říkal, že zvládám pořád v pohodě, tak já cejtil, že ne, tak jsem se na to vykašlal. Ale musim přiznat, že nejim proto, abych nabíral, ale jim jen to, co cítím, že potřebuju. Takže pokud bych chtěl chodit do posilky, tak bych prostě musel jíst víc a jinak a to mi za to nestojí.

STENNY: hledal bych spis tady http://www.vegan-fighter.com/

Na tom přímým styku s domácíma zabijačkama, jakožto přirozenou součástí života už od útlého dětství, asi něco bude. Doma jsem to neměla, od babičky/prababičky se vždycky jelo s čerstvě zabitym králíkem. Jediný trauma ze zabijačky prasete co si pamatuju, je že mě nedovolili být přímo u vraždění, což jsem nechápala. Teď už chápu, že jen nechtěli aby se jim pod nohy pletla děcka. Od nepaměti mám tedy rozděleny zvířata na užitková a mazlíčky.
Fakt nevim co by se mnou udělalo, kdybych od pěti let měla doma jako mazlíčka králíčka a jedinej styk s hospodářskejma zvířatama by byl v obrázkových knížkách a najednou by mě v patnácti došlo, kde se to maso bere... Asi bych dopadla takhle (min. 4.40): http://www.ceskatelevize.cz/...60050003/obsah/287553-kruta-plnena-bylinkami-s-fenyklem-a-bramborami/

ICEMAN8241: já si pak řikala, že to bude tim, že děti nemám :)

Vegani a vegetariáni, už roky Vám vlastně závidím. Vysvětlím...
Až budu mít zase nějakou zámořskou letenku, budu ze sebe dělat vegetariána a budu předem vyžadovat vege stravu. Letadlo je jedno z mála míst, kde se to opravdu vyplatí.
Všemožné letecké společnosti mají na výběr buď těstoviny s ubohým fuj masem a nebo kuře na bambilion způsobů. Kuřata ani slepice nežeru a bohužel na mě vždy na konci letadla zbyde jen to. Vegetariánská strava v letadle je to nejlepší, co se prostě dá s chutí zbaštit a nehladovět. Alespoň ve vzdušném prostoru Vám musím dát za pravdu a budu si na Vás občas hrát.

Myslím, že si tady o tom, kdo to jak měl v dětství můžem vyprávět do soudnýho dne. Znám lidi, kteří měli k masu od mala odpor. Jeden se dokonce rozhodl ho nejíst už ve 4 letech. Stejně tak znám i ty kteří od mala maso milovali a nějaká ta zabijačka je od toho neodradila.

Moje osobní zkušenost byla taková, že jsem neměla problém s chuťovou stránkou (nebo si to alespoň zpětně nevybavuji), ale prostě mi vadilo, že to zvíře bývalo živým tvorem. To mou dětskou duši opravdu drásalo až jsem se cca ve 12 rozhodla maso nejíst vůbec. A pravdou je, že mi toto rozhodnutí mohlo dotéct dřív.