ICEMAN8241: já si pak řikala, že to bude tim, že děti nemám :)

Vegani a vegetariáni, už roky Vám vlastně závidím. Vysvětlím...
Až budu mít zase nějakou zámořskou letenku, budu ze sebe dělat vegetariána a budu předem vyžadovat vege stravu. Letadlo je jedno z mála míst, kde se to opravdu vyplatí.
Všemožné letecké společnosti mají na výběr buď těstoviny s ubohým fuj masem a nebo kuře na bambilion způsobů. Kuřata ani slepice nežeru a bohužel na mě vždy na konci letadla zbyde jen to. Vegetariánská strava v letadle je to nejlepší, co se prostě dá s chutí zbaštit a nehladovět. Alespoň ve vzdušném prostoru Vám musím dát za pravdu a budu si na Vás občas hrát.

Myslím, že si tady o tom, kdo to jak měl v dětství můžem vyprávět do soudnýho dne. Znám lidi, kteří měli k masu od mala odpor. Jeden se dokonce rozhodl ho nejíst už ve 4 letech. Stejně tak znám i ty kteří od mala maso milovali a nějaká ta zabijačka je od toho neodradila.

Moje osobní zkušenost byla taková, že jsem neměla problém s chuťovou stránkou (nebo si to alespoň zpětně nevybavuji), ale prostě mi vadilo, že to zvíře bývalo živým tvorem. To mou dětskou duši opravdu drásalo až jsem se cca ve 12 rozhodla maso nejíst vůbec. A pravdou je, že mi toto rozhodnutí mohlo dotéct dřív.

A samosebou naprosto chápu, že rodiče vegani/vegetariáni nebudou extra jen pro svého potomka připravovat maso - to je nesmysl.
Spíš nerozumím, proč by jim ho měli upírat i u nějakých babiček, v restauracích a jinde.

KACHNIK: přesně tak. Já jako malá nechtěla jíst nic a tak jako ICEMANna mě rodiče tlačili, abych snědla všechno z talíře - někdy to trvalo i hodiny. Co jsem už ve školce pravidelně zvracela zpátky do talíře byly luštěniny a ve školce i ve škole měli zákaz mi je nutit! Blila jsem z nich takřka pravidelně a dnes se jim vyhýbám. Pamatuji si babičku, jak to přeháněla s porcema a snažila se nás "užrat k smrti". Když jsme nechtěli jíst vařenou zeleninu, máma nám jí musela nastrouhat a zamaskovat k masu, takže asi tolikero k dětským jazýčkům.

OTZ: a pokud mohu mluvit za sebe, stahování králíků, krocnutá slepice, zabijačky - to všechno byla součást mého dětství. Naopak by děti měly vědět, z čeho maso je, z čeho maso má být a co maso není (teď mluvím o zmetcích typu mleté, kdy člověk nemá tušení, co je tam všechno přimleto a dodáno navíc). Podstatné je, jak říkal ICEMAN, aby si děti nemyslely, že maso roste na stromě v igeliťáku. Samo by se v pubertě až dospělosti mělo vyhranit nejen co se stravy týče.

PS: mám fotky, jak jsem na zabíjačce jakoby míchala krev, v ruce kus ovaru na chlebu a ten kýbl mi byl po prsa. Škoda, že to byly černobílé fotky - jsem si jista, že jsem to měla i za ušima a mám na ty vesnické časy opravdu krásné vzpomínky. Dětská duše je čistá a neposkvrněná. Až když se jim řekne, že Ježíšek neexistuje, že budou muset po zbytek života už jenom pracovat na korunky a že maso je ze zvířátek začínají být zděšené. Proč jim to nepředat už od začátku? To nemusí být šok - ne vůbec ne.

Prosím tě, celá naše početná rodina (mám dvě desítky sestřenic a bratranců) od mala byla svědkem zabijaček, stahování z kůže či sekání hlav. Všichni normálně maso jedli hned poté, co se připravilo, tak nevím co tady blábolíš. Evidentně jsi jeden z těch, kteří neměli tušení o tom, kde se bere maso v chladícím pultu až do dospělosti, načež jsi byl velmi překvapen, když ses dozvěděl jak to chodí, tak si se rozhodl maso nejíst a racionalizuješ si své rozhodnutí. Nesmíš si do každého zvířete chovaného na maso promítat svou kočku, kterou teď možná hladíš na klíně.

KACHNIK: My doma museli dojídat všechno a právě maso mizelo z talíře jako první, takže zůstávala vždycky zejména zelenina, chleba apod. Sám mám dvě malé děti, kterým nejsou ani dva roky, tj. nemají ještě moc rozum a nevybírají si, co chtějí nebo nechtějí jíst. Nepřekvapivě zbaští naprosto všechno včetně kořeněných jídel, česneku, ryb, ostatního masa, všech druhů ovoce a zeleniny. Neexistuje nic, co by odmítaly. Imo pokud (starší) děti odmítají cokoliv sníst, je to proto, že mají s konkrétní surovinou negativní zkušenost, což bývá zpravidla nepovedená úprava a následné nucení do jídla. Asi každý si vzpomene na vysušený plátek hovězí pečeně ve školní jídelně nebo fazolkovou omáčku. Znám lidi, kteří díky takovým nepovedeným úpravám nesnáší třeba balzamikový ocet. Tedy nemá to nic společného s nějakou bájnou přirozenou býložravostí, ale pouze s negativní zkušeností.

Jen tak mimochodem, když už jdu zase kolem... Do vás někoho, kohokoliv, někdo někdy cpal maso způsobem,, kterej je popsanej v záhlaví? Já se s něčím takovým totiž v životě nesetkala. Jako dítěti do mě obvykle museli cpát všechno jídlo, když už jsem něco snědla, tak maso a brambory, tepelně upravenou zeleninu jsem se naučila jíst až po dvacítce. Sama jsme svejm dětem nikdy nevařila maso každý den a ani teď to nedělám, ale když už mají na talíři na výběr, jdou po mase a když náhodou ne, necpu jim ho, ať si sní v klidu jen přílohu a zeleninu. Mladší syn se na roce a půl naučil jíst (zcela náhodně - ukradl tátovi) chleba se sádlem, velice rychle se naučil si o něj říkat a momentálně je to jedno z mála jídel, který spolehlivě sní. Tak teď mi řekněte jak je to s tou dětskou přirozeností?
Jo a když už je to tady o náhražkách masa. Měli jsme na základce úžasné období, kdy někoho popadlo, že maso se fakt dá nahradit, tenkrát to bylo sojovým "masem". Nikdo to s náma (dětičkama) nijak neřešil, nepropagoval, jen se prostě jednoho dne v segenínu atd. místo masa začla objevovat podivná hmota, takže se už na tom talíři nedalo sežrat opravdu nic. Jsem si naprosto jistá, že autor tohoto pokusu všechny zúčastněné naprosto odradil od jaký kohokoliv pokusu nahrazovat maso něčím jiným. Tenkrát byla tahle sojová srajda na maloměstě celkem novinka, takže nám to fakt nikdo předem nezvládl zošklivit, to jen ještě k té dětské přirozenosti...