Kdyby někoho náhodou něco napadlo…
Vidím dům jakoby seshora, hrozně pěkný dům, opravdu velký, rozlehlý, čtvercový, ale zároveň decentní s velkou zahradou, na které rostou kytky vysoké tak metr – dva. Mám pocit, že dům patří mým rodičům, ale zároveň i mě, respektive mám pocit jakoby byl “můj” ale zároveň “původně patřil rodičům/ještě patří”, nevím, jak to popsat, rodiče mají každý polovinu a mě zároveň patří celý.
Stojím na balkoně domu a dozvídám se, že můj bratr šel na vojenskou školu (v reálu vůbec) a já zároveň taky říkám, že bych rád směřoval někam k vojenství (v reálu vůbec). Pak vidím maminu, jak podlívá jednu z dvoumetrových kytek a budím se.
Je to zvláštní, protože ač to vypadá banálně, tak to byl jeden z opravdu velmi příjemných snů. Dá se říct, že poslední dny trochu řeším (vlivem okolí, kdy sám o sobě zjišťuju věci, kterých sem si asi nikdy nebyl úplně vědom), jaký vlastnosti sem po svých rodičích zdědil, a jak je téměř “nemožné” být v tom jádru jiný a chovat se jinak než by se zachovali v určitých situacích oni. To bych viděl jako výkladu toho domu, kterej vlastním “tak nějak” já, ale zároveň “tak nějak” mí rodiče. Zároveň sem měl za to, že se jedná o vlastnosti možná spíše negativní, ale vzhledem k tomu, jak hrozně hezky dům vypadá to tak asi není. Vojenství bych vyložil jako cestu k disciplíně.
Pokud by někoho napadlo něco jiného, nějaká modifikace, budu hodně rád…