BLACKDRAGON: Chápeš slovo přimět jinak, než já. Ostatně má celou dobu, že mnohá slova chápeš jinak než já, což je naprosto v pořádku, horší je, že mám pocit, že mi svou interpretací mých slov neustále podsouváš něco, co netvrdím.
Ale pokud já dokážu z Tvého textu pochopit, že ve Tvá slova znamenají něco jiného než ta má, pak se ptám, proč sis toho nevšiml také? Zvláště když jsi tu tak zdůraznil potřebu empatie - nebo že bys vůči mě nebyl až tak empatický, jak bys chtěl? :-)
Jinak mezi přiměním někoho k něčemu a motivováním někoho k něčemu vidím zásadní rozdíl, o který mi tu celou dobu jde: Když někoho motivuji, tak ho sice přesvědčuji, ale nechám rozhodnutí na něm.
Pochvali fungují na principu podmiňování a je u nich třeba si dávat pozor, jestli jich nepoužíváš manipulativně - ale neumím posoudit, jak častý to je jev.
Tvoje formulace
ze nenajes lepsi sposob ako niekoho k niecomu primet mě ovšem přivádí k té prvotní myšlence: Proč chceš neustále někoho měnit? Opravdu tu celou dobu popisuješ, jak by se měli změnit ostatní, co ostatní dělají za chyby... Ale pokus jsi nespokojený, co třeba zkusit začít měnit sebe - tedy někoho, ke komu máš přímý přístup a u koho si můžeš být nejjistější v tom, co chce?
Pro mě "nemanipulovat" znamená naučit se žít tajm aby moje intervence do okolního světa byly co nejmenší. Souhlasím s tím, že manipulace je vyčerpávajíci - ale sám jsem viděl a zažil, že může být opravdu dlouhodobá; stejně tak nemusí platit, že si manipulátoři přestanou vážit manipulovaných, protože Ti opravdu silní si obvykle lidí neváží vůbec, nemají tedy s čím přestávat, tudíž pro ně lidé neztrácí tuto hodnotu.
Já nemám návod na to, jak vést šťastný partnerský vztah. A neznám nikoho, kdo by zaručený návod měl. Ale vím jedno - jediný člověk, se kterým budu opravdu celý život, jsem já sám. V prvn řadě musím být šťastný ve vztahu k sobě. A potom už být šťastný s někým jiným je "v podstatě" jednoduché - pokud jsem spokojený sám se sebou, mám z čeho čerpat a o co opřít svůj vztah.
Ale i já často dělal tu chybu, že jsem si vztahy pořizoval proto, aby mi dodávaly oporu ve vztahu ke mně samému. Myslel jsem si, že když mě bude milovat někdo jiný, tak sám ve svých očích stoupnu. No, nejsem si vědom, že by se to stalo v nějaké dostatečně vysoké míře.
A tohle už nechci - jenom potom vysávám svou partnerku. Pro mě bylo osvobozující zjistit, že partnerku ke svému životu nepotřebuji: Ano, užíval jsem si každého okamžiku s ní, stýskalo se mi po ní a obecně mi hodně dávala - ale můj život se bez ní nezhroutí (a taky nezhroutil, když se se mnou rozšela). Pokud nemáme žádné závazky, není důvod, proč bych se jí "měl snažit udržet" v tom smyslu, jaký cítím z toho, co tu popisuješ. Existuje jediný ospravedlnitelný důvod, proč s někým být: Totiž, že s ním chci být. A pokud se mnou někdo nechce být... Byl bych nekonzistentní, kdybych ho držel. Navíc - občas je třeba toho druhého na chvíli opustit, abys zjistil, že se Ti doopravdy chybí. Když to tomu druhému neumožníš, tak mu neumožníš poznat, co pro něj znamenáš. To je můj pohled a můj přístup - a vím, že s ním mnozí lidé nesouhlasí. Jsem rád, když mi řeknou, že se mnou nesouhlasí - alespoň vím, že jsou to lidé, kteří mi nerozumí a nemá smysl do nich investovat příliš mnoho energie.