GAF: Já teda nejsem expert na (A)D&D, ale samo nějaké rulebooky mám nastudované, nahrál jsem pár seancí a pak docela dost na kompu - no přesto hrozí, že to co teď napíšu, hluboce urazí všechny myslící bytosti...
Na těhle starých (A)D&D hrách mi přijde, že jsou víc "amatérský", v tom dobrém smyslu slova. Novější hry (počínaje BG, Dragon Age konče) už mají takový trend, že máš v podstatě pevně danou partu (povolání, zaměření), se kterou sice můžeš jako hejbat, ale vlastně zas tak moc ne. Tady máš tanka, tady máš agro, tady máš DPS - a celej bitkařskej systém je pak o tom, že mág hází na střídačku cone of ice, cone of fire, do toho lučištník má na šípu +8% na critical zmrzlého cíle, tank má +6 pří útoku na víc cílů a tak. Prostě mi přijde, že ty strategie jsou strašně úzkoprsé a poskytují ti v tom výsledku pramálo možností, jak do toho vložit vlastní invenci. Úplným extrémem (a to již opouštíme vody tohoto klubiki) jsou pak hry jako Mass Effect, kde je vlastně úplně u prdele, co máš za zbraň, parťáky a skilly, protože hra ti stejně dovolí všechny zmasakrovat z úkrytu. A to mne činí velice smutným, že se tento královský žánr dostal do takových sraček.
Vedle toho staré hry jako DM, Wizardry a právě tyhle SSI pařby, ti dají možnost udělat si partu jak chceš - klidně plnou hobitů kouzelníků - a snaž se. Jsou nastavené tak, že každých pět minut si vyčítáš, že nemáš v partě lučištníka nebo válečníka nebo klerika kříženého se zlodějem. Ale i když hru rozehraješ znova, pořád ti něco prostě bude chybět. I když si uděláš jako balancovanou partu, nemůžeš se vydat do všech koutů světa, protože ani s vodní palicí +5 nemáš jistotu, že vůbec narazíš na ohnivé nepřátele. Celé je to mnohem víc otevřené, což na jednu stranu zvyšuje riziko absolutního záseku, ale na druhou stranu ti to dá fantastický pocit uspokojení, že jsi něco dokázal po svém. A nikdo ti v tom nebrání.
Pochopitelně, že i novější verze (A)D&D jsou nastavené tak, aby se určité skilly určitých povolání doplňovaly a tvořily smrtelné kombinace, ale těch možností je tam tolik, že jen naprostí experti z toho namíchají dokonalý lektvar. My, amatéři, k tomu přistupujeme lidsky a ono to jde taky nakonec. Tvým gamemasterem je hra samotná a téměř na míru ti předkládá situace, u kterých si musíš zhodnotit, jestli na to máš nebo ne. A většinou na to máš, byť za cenu krve, slz a potu. A to mi prostě přijde krásné.
Novější verze pravidel a vyházení bambilionu kombinací, nahrazení téměř předskritpovanými situacemi, v jejímž rámci máš jen velice omezenou svobodu - to mne nebaví.
No a protože mám většinu času na hraní v tramvaji a metru, sháním nějakej emulátor GoldBoxu, abych si k tomu mohl po letech v klidu sednout. A k tomu PDF v mobilu s textem ;).