MANFRED: v současné době žijeme ve stavu, kdy se přes veřejné rozpočty přerozděluje - jedna věc je míra toho přerozdělování (tedy jaké procento HDP takto jde), další věc je dobrovolnost (existuje určitý, i když třeba zanedbatelný, nestátní veřejný sektor, jehož financování je dobrovolné a ne z daní).. no a pak se samozřejmě dostanemu k tomu, co se s těmi veřejnými rozpočty děje a kdo o tom rozhoduje a tak. já se přikláním k tomu, že podíl veřejných rozpočtů by neměl být nějaký extrémní - ostatně, pokud skrze transparentní veřejné rozpočty je možné posuzovat, zda stát za něco neplatí vyšší než tržní cenu, tak ta tržní cena musí dostat šanci ustavit se - proto by se stát neměl pokud možno skládat ze superzakázek, přesahujících velikost zakázek na volném trhu, protože pak tam chybí jakákoliv možnost porovnání.
pokud někdo chce veřejný sektor zrušit úplně, tak je pro něj myšlenka ZP obtížně představitelná: bez veřejného sektoru má pojem "občan" prakticky nulový význam - místo toho se sociální interakce omezuje čistě na ekonomické vztahy. což je zajímavý koncept - ale já si nejsem jistý, jestli v tom chci nutně žít. jeden z důvodů je ten, že nad korporátními úředníky budu mít ještě menší, než nad dnešními státními úředníky a celkově: systémy, ve kterých někdo může být úspěšnější a vyhrát, předpokládají, že někdo v nich musí také prohrát. já se necítím jako ten, kdo vždycky vyhrává - a tak nevidím důvod, proč bych měl takovýmhle systémům nějak extra fandit... ale to už začínáme být offtopic.
pokud ale veřejný sektor úplně rušit nechceme, tak základní příjem je naprosto logickým důsledkem svrchovanosti občanů nad teritoriem, které ovládají a na kterém tolerují nějaké ekonomické aktivity: pokud chápeme občana jako spolumajitele státu, tak prostě jedna z možností, co s vybranými daněmi udělat, je rozdělit si je rovnoměrně. rozdělit vše by byl evidentně extrém, zadlužovat stát, aby bylo na ZP ještě víc - ale samotná myšlenka ZP rozhodně není logická, ale je to jedna z variant, které v prostoru demokratického rozhodování dávají smysl - a dokonce jsem přesvědčený, že je to jedna z méně extrémních variant, navíc dobře kompatibilní s trhem.
hlavní argumentem proti ZP je utkvělá představa, že pokud někdo něco dělá, tak je to vždy lepší, než když nic nedělá: tohle ale právě není pravda, někdo může vynakládat aktivitu, která je zcela viditelně v rozporu s něčím zájmem (nejkřiklavějším příkladem je kriminalita, méně křiklavým různě drsné formy konkurence).
myšlenka, že si někoho "uplatíme", aby nám neškodil, je jednoduchá a velmi ekonomická: co když je levnější někomu vyplácet ZP, než ho např. následně stíhat, soudit a věznit za drobnou kriminalitu? mělo by teoreticky ubýt práce policii a soudům. a dále ubude práce úředníkům, kteří rozhodují, jestli na nějaké dávky někdo má nebo nemá nárok. prostě jsou tu samá pozitiva: a lidem, kteří dnes vynakládají nějaké úsilí, by to nemělo vadit, protože pokud budou vynakládat nadále jakékoliv sebemenší ekonomické úsilí, budou na tom vždy lépe, než ti, co jen pobírají základní příjem. Nejde tu tedy o nějaké nastolování absolutní rovnosti a spoléhání na dobrovolnickou práci: jde o to, jestli někdo vidí ve státu nástroj, který mu má zaručovat, že když pracuje, tak se má _výrazně_ lépe než ten, kdo nepracuje. To, že se bude mít nadále _aspoň o něco lépe_ a nikdo mu ekonomické aktivity nebude zakazovat, to je snad jasné.
čekal bych, že v tomhle klubu diskutují samí veleúspěšní businessmani s desetitisícovými příjmy: pro takového člověka by ale neměla být znepokojivá myšlenka, že se kvůli ZP ve výši řádově desetiny těchto příjmů ztratí jejich motivace k ekonomické činnosti. stejně tak zřejmě banka nikomu žíjícího jen ze ZP neposkytne hypotéku, apod.: zkrátka všechno bude jako teď, pouze pár lidí, co teď stejně dělá načerno, už nebude muset dělat načerno.