MANFRED: není mi známé, že by zrovna parta, za kterou kopu já (což rozhodně nejsou VŠICHNI stoupenci ZP) chtěla nějak zdůrazňovat šmírování jak fyzické osoby odvádí daně (jiná věc jsou právnické osoby - popravdě, většina objemu ekonomiky jde přes právnické osoby všeho druhu - fyzické osoby obvykle podnikají tak max. v pronájmu nemovitostí - prostě v oborech, kde jsou rizika malá).
transparentnost bývá požadována většinou u veřejného sektoru - tedy u všech institucí financovaných z veřejných rozpočtů, včetně detailů jako je výše mezd zaměstnanců v tomto sektoru i všech režijních výdajů. soukromého sektoru se toto zdaleka netýká v takové míře, jako veřejného sektoru. Zejména v kombinaci s důrazem na soukromí z toho vyplývá jediné: pokud nechceš být dodavatelem veřejného sektoru, nepobíral si na svojí tvorbu nějaký grant z veřejných rozpočtů a pokud nechceš mít výhody právnické osoby, tak se tvoje daňové přiznání stává do značné míry otázkou dobrovolného rozhodnutí. (pokud by tomu tak nebylo, tak by byly nutné samozřejmě tebou zmiňované zásahy do soukromí).
další věc: podsouvat pořád někomu "něco od Marxe" mě přijde dětinské: kdo to doopravdy četl? Já to zkoušel, a Kapitál se prostě číst nedá, je to dílo šíleného středoškoláka (ale ne úplně blbého - nejvíc mě z Marxových výroků baví jeden ke konci života, kdy zdůrazňoval, že on rozhodně není "marxista" :-). Jeho podněty jsou zajímavé, co se týče historie a sociologie, ale převážně mimo, pokud se týká ekonomiky. Teorie hodnoty postavená čistě jen na pracovní náročnosti (bez přihlédnutí k vzácnosti té které kvalifikace apod.) nemohla obstát už v jeho době, natož s nárůstem pásový výroby a automatizace. Popravdě - jedním z motivací stoupenců ZP je to, že akceptovali, že poptávku nejlépe uspokojí trh. Spíš jde o tvorbu konsensu: u ZP jde jen o to, že každý občan tak má (aspoň symbolicky, v omezené míře) právo příslušet ke straně poptávky a nemusí se pořád jen podílet na jejím uspokojování (což se někomu celoživotně zadluženému, de-facto otrokovi, může stát snadno). zajímavé je, že jiné formy vzniku nějakých bezpracných výhod kritikům ZP nevadí (co třeba oblíbené téma výhry v loterii? nebo klasika - dědictví?)
k tomu "šmírování" kdo platí/neplatí daň z příjmu bych ještě podotkl, že hlavním faktickým efektem ZP pro většinu zaměstnaného obyvatelstva je naopak faktické zrušení daně z příjmu/ze mzdy: jestliže ZP bude třeba 5000 Kč měsíčně, a sazba 15%, tak až do výše příjmu 33333 Kč by občan byl pořád příjemcem a nikoliv dárcem. vzhledem k rostoucí automatizaci snižující poptávku po pracovní síle i vzhledem k faktické nedokazatelnosti výdajů podnikajících fyzických osob (koupil si někdo mobil či notebook soukromě, nebo na práci? jak to kontrolovat, bez omezování něčího soukromí?) bude daň z příjmu či ze mzdy hrát v budoucnu ve veřejných rozpočtech menší a menší roli. Hrabat se soukromému sektoru v tom, co je z definice soukromé, je předem ztracený boj: zajímavá jsou až témata dotýkající se třeba korporátních identit a jejich výskytu ve veřejném prostoru, apod. Korporace jsou poměrně nedávný (něco málo přes sto let) a přiměřeně šílený výplod liberální demokracie, a ta si prostě musí uvědomit, že nadnárodní korporace vzešly z demokratického procesu a občanských práv, která tento proces definoval - nikoliv vice versa (jak se stále více ukazuje na příkladech typu Čína či Rusko...). Tedy není vůbec pravda, že je potřeba nejprve zbohatnout a pak teprve řešit občanská práva.