REDGUY: nemám přesný plán, co bych zrušil či zachoval. pouze to pokládám za obecný směr, který je potřeba se vydat. (viz tendence zpřístupnit informace o něčím postižení každému, komu se ten postižený bude prokazovat nějakým tím ZTP-X průkazem v elektronické verzi, apod.). v dnešní době soukromí neexistuje - když má informace jeden subjekt, jako by je měli všichni. od toho se bude muset odvíjet co dál s adresnými sociálními dávkami.
dtto výběr věcí jako daň z příjmu - typicky, odvedenou jí chceš mít ve chvíli, kdy třeba potřebuješ od státu OPRAVDOVOU službu (např. zápis nemovitosti do katastru, což také obvykle chceš dělat slušně adresně). drobní plátci daně z příjmu měli, mají (a vždy budou mít) tendence se jejímu placení všemožně vyhýbat - na to sází SSO se svým požadavkem jejího zrušení - a já skutečně nečekám zásadní změnu individuální lidské povahy v nejbližší budoucnosti. tedy offsetování daně z příjmu zavedením ZP (tedy: v podstatě vyhlášení obrovského nezdanitelného minima, a "dorovnávání" neodvedené daně těm, kdo ho ani nedosáhnou).
daň z příjmu se z mého úhlu pohledu týká těch, kdo chtějí prokázat, že při koupi nemovitosti nabyli ty prostředky nějak legálně - tady se trochu blížím "majetkovým přiznáním" sociálních demokracie), fakticky ale nechci žít ve společnosti, kde bude většina nemovitostí držena spekulativně a/nebo zakoupena za prostředky získané tak či onak pochybným způsobem (a každý má nějakou mez, každý někde jinde, odkdy nabyté prostředky začne pokládat za získané pochybným způsobem.. nás liberály od běžné levice odlišuje, že nemáme problém uznávat zisk jako legitimní zdroj příjmu, a naopak spoustu práce pokládáme za potenciálně zbytečnou... v podstatě vidíme práci jako historický, překonaný způsob dosahování osobního zisku... dá se říct...). přeci jen třeba vlastnictví nemovitosti je, na rozdíl od vlastnění movitého majetku, už určitý zásah do práv ostatních občanů stejné země (tedy skutečně se o majitelech nemovitostí, zejména městských, mluvilo zhruba už o středověku, jako o specifické střední třídě, třetím stavu... a protože to mělo různé vedlejší efekty, tak se ve 20.století začalo experimentovat s tím, že střední třída bude moci omezovat práva ostatních občanů i jinak, např. skrze duševní vlastnictví...)
alternativou k nějakému řešení "kde na to kdo vzal peníze" je výrazně zvýšit daň z nemovitosti (ta je v ČR relativně nízká, proti Evropě), toto se mi ale moc nechce (dovedl bych si představit progresivní daň z nemovitosti, mimochodem - tedy daň z více, pravděpodobně spekulativně držených, nemovitostí - toto je ale samozřejmě taky obejitelné, takže nemá moc cenu toto rozvíjet).
obecně stejně jako narušování soukromí občanů není žádoucí u drobných transakcí, tak tím víc je žádoucí u těch velkých transakcí, se kterými už je spojená moc nad ostatními. nicméně: nejde očekávat, že by naše civilizace během našich životů byla schopná dospět k nějakému racionálnímu rozhodnutí, když se stejně vyplácí poslat z jednoho konce Evropy na druhý více kamiónů, než aby se něco poslalo vlakem či lodí: evidentně historické snahy nějak zdanit a zregulovat centralizovaný kapitál byly natolik úspěšné, že kapitál se naučil jevit jako decentralizovaný a roztříštěný, relativně se anonymizovat a skrýt a celkově to vystihuje duch Internetu: "to route around obstacle".
Proto taky všechny svoje naděje vztahující se k ZP nevztahuji k nějakému násilnému vybírání daní, ale prostě je spojuju s tím, že pro systém "korporátního fašismu" (ve kterém tak jako tak žije každý, kdo odebírá elektřinu od ČEZu, ropu a plyn z Ruska, cestuje letadly vlastněnými neviditelnými leasingovými společnostmi místo aerolinkami, apod.) bude levnější si dodržování pravidel (která pro svojí existenci vyžaduje, aby byla dodržována) jednoduše "koupit", než je vymáhat násilím a/nebo "vytvářet pracovní místa" (tedy montovny, kancelářská úřední místa, marketing, reklama, apod.). fakticky: odvádění daní do systému se ZP znamená pro korporaci část produkce "rozdat" (jako de-facto nejlevnější způsobe zaplacení daní)
u toho posuzování dodržování různých (z velké části převážně nesmyslných, vždy je tam ale nějaké to procento, o kterého "jde o život") pravidel pak zhruba platí, že to, co bylo mocenským systémem jedné etapy vývoje civilizace, to se v druhé stává náboženstvím, u kterého jsou dobře míněná pravidla většinou upozaďována ve prospěch absurdních dezinterpretací. V zásadě ale křesťanský princip charity či islámská povinnost pohostinnosti (spolu se zákazem finančního úroku dva na Západě docela opomíjené rysy této kultury) je skutečně něco, co má význam přetransformovat v postmoderní době do podoby základního příjmu, jako celkem samozřejmé výhody vyplývající z občanství nějaké země, a přinášející občanům té země třeba i určitou mezinárodní prestiž - a celkově pocit, že má nějakou reálnou cenu a není to jen ideologický blábol.