Mě se líbí ta paralela základního nepodmíněnečného přijmu, jako když roste kytka, slunce jí neučtuje svitné, prostě tu je bez výjimky pro všechny. Ambice uvěřit že jsem někdo víc než ostatní pro své schopnosti, ať už geneticky dané, nebo časem získané praxí, sociální. Takové vymáháním si společenského statusu, a stanovením role ve společnosti. Pravidla hry? Kdo má správné informace. Pochopí že, země jako celek je dlouhodobě udržitelný, stějně tak jednotlivé státy, obce, kraje. Nejen že není problém nezaměstnanost, korupce, líný úředníci, dementní fízlové, feťáci, cikáni. To život je podmíněn fyzikálním zákonům práce jako pohybu. Proč dělat něco, co se udělá samo? Celé je to divadlo, herci si vybírají publikum, a scénář jsou pravidla hry. Makety herců, a okurky z kartonu, hrají na snídani....