MANFRED: ano, ten prvek dobrovolnosti tam určitě je.
projekt "minimálního sociálního státu" existoval v předmoderní společnosti podobě různých dobrovolných darů bohatých na charitu, které se pak přerozdělovaly "legitimně chudým" (vdovám, sirotkům, mrzákům...). víceméně - občas to asi fungovalo, občas ne. charita je jiná kategorie.
ZP se jednoduše točí kolem toho konsensu: definuješ nějaká pravidla, která umožňují fungování ekonomiky, postavené na majetku, dobrovolné směně, konsensu s dosahováním zisku, apod. - tato pravidla se týkají úplně každého, bez ohledu na to, jak moc se ekonomického života účastní a jak moc z něho má prospěch. těchto pravidel souhlasím, že je lepší,když je spíš méně - ale přesto, nějaká tam vždycky jsou. můžeš je buď vynucovat silou, a nebo se můžeš snažit o společenskou smlouvu - a myšlenka ZP předpokládá, že ti, kdo z fungování podle pravidel mají prospěch, se o nějakou část toho prospěchu podělí s těmi, kdo pravidla dodržují.
pokud by se mělo přerozdělit 100% zisku, je to zcela určitě komunismus, to je bez debat. a samozřejmě - ztrácí se motivace a nefunguje.
pokud ale jen část zisku směřuješ do společného poolu (zdanění) a z toho poolu pak přebytky vyplácíš rovnoměrně všem občanům (tedy všem těm, kteří se zapojili do té tvorby konsensu), tak to není zdaleka komunismus: je to systém se ZP, nerovnost přetrvává.