MANFRED: s tvým odstavcem nejde nesouhlasit, jenže... vezmi si např. takový high-frequency-trading. Čím přesně se liší od hracího automatu? (kromě objemu prostředků, které jsou ve hře)?
jinak s kradením kovů to vidím přesně opačně: ZP by měl snížit motivaci k podobným přivýdělkům (aspoň v té podobě, kterou razím já: tedy, že nepodmíněná trest odnětí svobody bude spojen s pozbytím ZP, s čím současně souvisí to, že náklady na pobyt ve vězení by měly dosahovat nejvýše ZP - ovšem vzhledem k nutnosti ostrahy ale budou stejně nakonec vždy větší, takže že by vězni ze ZP něco "zbylo" je naivní představa...)
hazard pravděpodobně zůstane jednou z forem "prvotní akumulace", jakkoliv je to v rozporu zejména s americkou "protestanskou etikou", která zejména klade důraz na to, aby úspěchu bylo dosaženou nějakým osobním usilovným snažením a ne náhodou. prostě určitá část lidí, disponující většími penězi (mocí, životním standardem, whatever...), se do této situace i v budoucnu dostane náhodou (stejně tak, jako určitá část těch, co skončí vyloučeni ze společnosti, se do této situace dostane taky v podstatě náhodou a bez vlastní viny...)
otázka je, jak jak s tímhle vším souvisí ZP: za každého systému vždy určitá zbytková část populace zbohatne (nebo se dostane k nějaké formě moci - u systémů které nekladou důraz na ekonomiku) v podstatě náhodně, stejně tak určitá část zchudne (či upadne v nemilost) v podstatě náhodně. Svět není lineárně předvídatelný, je vysoce nelineární. Někdo vyhraje v loterii, jinému shoří střecha nad hlavou. Není to všechno otázka snahy a vlastní vůle, ve hře je náhoda.
Podoba ZP, kterou razím já, má tu výhodu, že ve hře je náhoda: např. pokud zemi zasáhne přírodní katastrofa (povodně, neúroda, whatever), veřejné rozpočty zatíží nečekané výdaje, daní se vybere méně.. v tom případě je samozřejmě žádoucí, aby ZP takový negativní stav ekonomiky kopíroval, tedy aby to nebyla fixně nadekretovaná částka (příklad: povodně smetou jedno celé město: stát má spoustu výdajů a musí dočasně ZP snížit. někdo v drahé metropoli přestane mít na nájem: odstěhuje se na předměstí či spolubydlení, v metropoli se mírně sníží hladina nájemného a uvolní se byty pro uprchlíky z města smeteného povodní. trh vyřeší vše sám, jediné, co musí stát řešit, je krizový management (který asi zvládá líp).
nepřijde mi tedy v první řadě žádoucí, aby se stát kvůli vyplácení ZP zadlužoval u soukromého finančního sektoru. samozřejmě bude zajímavé sledovat, co se stane, až některé nedemokratické státy začnou vyplácení ZP prezentovat jako zdroj své legitimity ("víte, demokracie se nám neosvědčila, protože lidi jsou stejně manipulovatelní médii, ale my za to máme ZP") - příkladem "sociálního diktátora" byl např. Kaddáfí, příklad těhle zemí ale nenasvědčuje tomu, že by lidi výměnou za kus chleba uznali legitimitu nerovnosti.... je tomu spíše naopak, zdá se, že nerovnost to má snažší v zemích, kde je lidem opakovaně předváděno, že "na to nemají", že nejsou konkurenceschopní, apod.