Stejně je zbytečné uvažovat o zavedení ZP dokud otázka "kde se na to vezme?" bude ještě lidi napadat... Doufám, že se nedožiju doby, kdy to bude někdo chtít zavádět proti vůli většiny... respektive naprosté většiny.
Musí proběhnout ještě spoustu změn než na to bude veřejnost připravená. Ta největší změna nás čeká ve změně vnímání hodnot. Práce nebyla vždycky tou nejvyšší společenskou hodnotou a ctností. Je tomu tak možná od vzniku "Protestantské morálky". Práce jako hodnota se spojila s pěnězmi jako jejím vyjádřením a hrají dnes tak silnou roli, že jakýkoliv jiný hodnotový žebříček je okamžitě marginalizovaný. Ale i role peněz se postupem času ve společnosti mění. Vznikly jako prostředek směny a uchovatel hodnoty. Umožnily vzniknout ekonomice, ale velmi rychle se staly spíš symbolem moci. Nechci si stěžovat na to, že tady je nějaká mocenská struktura o to nejde. Spíš jde o to, že člověk, který nepracuje=nevydělává žádné peníze a tak nemá žádnou moc. Často ani nad sebou samým. To bylo v pořádku od 16.století do blízké budoucnosti.Protože společnost zažívala růst a kdo k růstu nepřispíval, tak neměl žádnou moc. Ve starověku práce moc neznamenala. Většinu práce přece odváděli otroci bez jakékoliv moci. Takže to opravdu platí až pro moderní dějiny západní civilizace.
Proč se to znovu změní, proč to nebude v pořádku v blízké budoucnosti? Peníze už ztratily schopnost hodnotu uchovávat. Nejsou ničím kryty a peněžní systém drží pouze na důvěře. To znamená, že jsme ve fázi, kdy za odvedenou práci nedostáváme výměnou ekvivalentní hodnotu, ale pouze její příslib. Hlavně dostáváme pocit a ujištění, že jsme součástí společnosti (když do ní přispíváme). Změna je v tom, že nedostáváme stejný podíl na moci. Už neplatí, že můj podíl odvedené práce= adekvátní podíl peněz= adekvátní moc... Celkové množství peněz totiž ovládá malá skupina lidí a mohou s ním volně manipulovat a tak rozhodovat o tom jaký podíl vlastně mnou odvedená práce je.
Zatím to funguje, protože ta důvěra tu pořád je: zaměstnaní lidé dostávají akorát peněz, aby je mohli rychle vyměnit za věci, které opravdu hodnotu mají (nutriční, kulturní, nebo jinou). Zatím mají lidé důvody věřit, že jsou adekvátně ohodnocení. Ale přichází problém: práce je méně a méně. Víc a víc lidí se dostává naprosto subjektivně, psychologicky do pocitu, že jim není umožněno stát se plnohodnotnou součástí světa. Nepracuješ=nemáš peníze=nemáš žádnou moc. "Chceš mít moc (sám nad sebou)? Musíš mít peníze. Najdi si práci. Je mi jedno jestli je nebo není."
Začíná se rozpadat pocit obyčejných lidí, že jejich život má smysl a že jsou ve společnosti prospěšní... "Pracuju celý dny, jsem poctivej člověk, ale nemám ani zlomek toho, co mají lidi nahoře. Má to ještě smysl?" Historicky totiž měl i ten nejobyčejnější člověk aspoň ten zlomek. Dnes vzhledem k tomu jak explodovala monetární báze, nemá opravdu ani ten zlomek, protože dělit nekonečnem nemá moc význam... "nemůžu najít práci. Jsem nula, můj život nemá význam, jdu se koukat na telku a pít pivo (v tom fádnějším případě), ať se otupím."
Tohle povede ke dvěma věcem. Jednak se víc a víc lidí bude chlubit spíš věcma, který udělali mimo svůj job. Zábava, sport, zážitky, móda, vzdělání, rukodělná výroba... tohle všechno je pro současnýho člověka mnohem důležitější než to, jestli dělají na recepci nebo na úřadě. Nebo jestli jsou řidičem kaminou nebo sekretářkou. Vždyť většina lidí se snaží na svoji práci zapomenout hned jak přijdou domů! Eroduje ta protestantská chlouba v práci. Práce měla zajišťovat klidné svědomí před Bohem a potažmo před společností. To už nesplňuje. Od této morálky se prostě odkláníme, ale ne protože už nevěříme, že je potřeba být prospěšný, ale protože okolnosti tuto snahu znehodnocují!
Druhým efektem bude víc a víc to, že lidé nebudou vidět v penězích ten motor a to zhmotnění jejich snahy a ambicí. Peníze ztratí hodnotu nejenom ekonomickou, ale i morální. To je jediná obrana proti nepřiměřené akumulaci moci a peněz v rukách pár jedinců. Víc a víc lidí dělá dobrovolníky. Vytvářejí nezaplacený internetový obsah. Vykonávají činnost a jsou prospěšní společnosti, ale nepotřebují k tomu peníze, aby to dělali. Tohle je podle mě věc, která elity děsí ze všeho nejvíc. A nejspíš nebudou přihlížet a vrátí se k exekuci své moci násilím než čistě penězi.. ale co už.
Ten základní příjem je tranzitivní nástroj pro oba tyto trendy. Jednak je to nástroj znehodnocení peněz a upřednostnění hodnoty života a svobody jedince nad jejich absolutní mocí. Vzheldem k tomu, že náš liberální systém umožňuje státům vytvářet peníze z ničeho, tak toho využijeme. Vždy vytiskneme tolik peněz, aby si každý mohl obstarat bydlení a jídlo. Když všechno zdraží, tak znovu vytiskneme peníze, aby si lidé mohli koupit jídlo. Peněžní bohatství je sekundární nad svobodným životem lidí. Budeme peníze znehodnocovat do té doby než všichni aktéři trhu přiznají každé živé bytosti moc nad sebou samým. Stejně jsou peníze jenom odrazem důvěry a pokud ta důvěra přestala fungovat, tak se musí najít nová rovnováha na trhu tak, aby mohl trh dál fungovat. Nechci rušit peníze, chci jenom, aby neměly poslední slovo. Volný trh, soutěž a snaha o to vydělat co nejvíc můžou s radostí fungovat dál, ale až potom, co přestanou omezovat holé životy a svobodu lidí, kteří jsou toho trhu součástí...
Z druhé strany dočasně dává ten základní příjem lidem možnost se zastavit a uvědomit si, co jsou ty hodnoty, které mají význam a které chtějí aby se oceňovali. Na chvíli přestanu pracovat v práci, kterou jsem si našel jenom proto abych nebyl odpadem společnosti. Žádné jiné důvody jsem k té konkrétní činnosti neměl. A začnu dělat to, čím mě společnost bude opravdu odměňovat tak, jak si zasloužím... Nebudu dělat nic? Nejspíš nepovedu spokojený život, ale tahle štědrá společnost mě v té depce nechá alespoň přežít. O to delší čas mám si uvědomit, jestli vážně chci sedět doma a čumět na televizi až do smrti. Ale možná budu dělat věci, které jiným pomáhají, nebo dělají radost a spoelčnost si najde skrz volný trh způsob jak mě odměnit. Jen to nemusí být peníze. Můžou to být věci, jídlo, láska - cokoliv navzájem uznáme za vhodné...
V téhle fázi bychom měli být už technlogicky tak daleko, že si dnes nedovedeme představit jak se to na naší morálce projeví. Jak se projeví na člověku to, že má vlastní bydlení, solární panel, hydroponickou zahrádku a je schopný mít všechno co k životu potřebuje, aniž by se vzdal své individuality, své svobody a soukromého vlastnictví? Tohle není otázka komunismu, kapitalismu nebo státu. Je to otázka o tom k čemu ten lidský pokrok chceme vlastně využít...