Vážně se divím, že tyhle věci považujete za tak radikální. Když říkám, že je potřeba někomu něco vzít, tak nemyslím jmenovitě brát konkrétním lidem konkrétní sumy a někomu je přerozdělovat. Myslím tím přijmout takový opatření, který znemožní dělat určitý transakce, kterýma se bohatí obohacují na úkor chudých. V téhle diskuzi nebojuju za aplikaci NZP, ale za cíl snížit nerovnosti v globální ekonomice. Ano, všechno co říkám, je myšleno na globální ekonomiku a není moc co aplikovat izolovaně tady u nás (Gini index 26, FTW!!)
Každopádně myšlenka, že ekonomická nerovnost je zlo, není nijak radikální nebo alternativní. Na tom se shodne tak 8 z 10 současných ekonomů. Jedním z primárních aspektů tvorby nerovnosti je tzv "rent-seeking" chování. Volně řečeno je to situace, kdy lidé s volným kapitálem preferují investice do majetku, který platí rentu. O tom je právě tento článek Josepha Stiglitze (laureát Nobelovi ceny za výzkum asymetrických informací na trhu, který se tržním selháním věnuje dlouhodobě)
Joseph Stiglitz Says Standard Economics Is Wrong. Inequality and Unearned Income Kills the Economy - Evonomics
http://evonomics.com/joseph-stiglitz-inequality-unearned-income/
Neoklasická ekonomie je založená mimo jiné na teorii mezní produktivity. Mezní produktivita je nárůst produkce způsobený zapojením dodatečné jednotky vstupu. Protože mezní produktivita je klesající, tak existuje bod, kdy se již další vstupy nevyplatí zapojovat. Tímhle se řídí podniky každou vteřinu. Selský rozum. Vynásobením cenou dostáváme příjem z mezního produktu. To je maximální suma, kterou může zaměstnanec za svoji jednotku odvedené práce dostat. Tady máme ekonomické vyjádření té "meritokracie". Toho, že bez práce nejsou koláče atd. Tedy marginalistická ekonomická teorie předpokládá, že člověk je odměněn za to, že jeho vstup generuje nějakou přidanou hodnotu, to je v pořádku. (Bože doufám, že aspoň tady se mnou souhlasíte).
Renta je ovšem příjem ne z přidané hodnoty ovšem příjmem z prostého vlastnictví. Původně se mělo namysli běžné vlastnictví půdy a nemovitostí, dnes ale převládá vlastnictví monopolního tržního podílu. Je všeobecně známo, že monopolistická strategie maximalizace zisků spočívá v umělém omezování produkce. Stiglitz proto tvrdí, že monopolista je odměňován, ne za vytváření hodnoty, ale za její ničení (!). Existují i jiné druhy rent. Třeba odměny manažerů, které bývají odměnami za post a s výsledkem firmy vůbec nekorelují (CEO zkrachovalé banky Lehman Brothers si třeba odnesl na odměnách v letech 2000-2007 půl miliardy dolarů). Velké banky chráněné státem si užívají rentu v podobě nízkých úrokových sazeb. Zkrátka jsou to odměny, které nemají návaznost na produkci.
Proč je tedy to hledání renty škodlivé pro ekonomiku? Za normálních tržních okolností kapitalista investuje do podniků, které generují statky a vytvářejí hodnotu. Dávají lidem práci a rostou mzdy. Pokud ty peníze ovšem neinvestuje do podniků, ale například do nemovitostí, tak ten kapitál, který mohl vytvářet pracovní místa v ekonomice chybí. Jejich bohatství stoupá, aniž by přispěli nějakým výstupem. Je to ale ještě horší. Pokud mzdy stagnují a nájmy zároveň stoupají (z důvodu tohoto druhu investic), tak klesají disponibilní příjmy lidí a ti jsou pak doslova chudší. Tímto chováním bohatí bohatnou na úkor chudých. Ne vlastní vynalézavostí nebo produktivitou.
Nízké úrokové sazby tlačené centrálními bankami toto chování ještě ulehčují. Návratnost kapitálových trhů klesá, a nemovitosti jsou tak čím dál atraktivnější. Lidé s penězi si navíc mohou levně půjčit (úvěry zastaví nemovitostmi) a nakoupit další nemovitosti. Tím se vytváří bublina realitního trhu. Bubliny se sice periodicky napravují, ale jednak nikdo neví, kde je reálná hodnota a za druhé dopady krachů jsou pro společnost velmi nákladné jak finančně, tak sociálně. Znovu se tak opakuje ten stejný motiv: pravidla současné ekonomiky umožňují bohatým bohatnout na úkor ostatních, aniž by něco produkovali.
A jaký můžou být třeba řešení? Konečně zdanit kapitálový zisky, aby se simulovalo fungování zákonu o klesajících výnosech z kapitálu. Nebo nastavit pevný pravidla pro udělování odměn manažerů. Já bych přidal ještě progresivní daň z nemovitostí. Na výdajové straně potom investovat do vzdělání, utilit a infrastruktury. Aspoň na tom bychom se mohli shodnout, i když je tady pořád ta otázka "kde na to vzdělání máme vzít peníze" :D
Přijde mi naprosto zásadní, aby občané jakékoliv země měli dostatečnou moc na to, aby si vytvořili prostředí a instituce, které budou podporovat zdravou ekonomiku, ze které mohou prosperovat všechny vrstvy společnosti. Považuji proto za strašně smutný fakt, že jakákoliv snaha v diskuzi poukázat na neudržitelnost narůstání nerovnosti je opětována v lepším případě mínusy. Můžete tvrdit, že přerozdělováním se systémové důvody pro vznik nerovnosti nespraví a já s vámi budu souhlasit. Ale nemůžete přecházet fakt, že s tím něco potřeba udělat je. Negativita místní diskuze mě nepřestává děsit a fascinovat zároveň. Trávíte tady spoustu času odmítáním nějakého lepšího nebo horšího návrhu instituce, která by nerovnost narovnala. Jste docela militantní. Ale kde jsou vaše řešení? Kde jsou vaše návrhy? I když se jako Ufo budete dívat na svět optikou svých vlastních životních zkušeností a chudobu nijak nepociťujete, tak přece je snad něco, co byste zlepšili? Nebo jste v tomto ohledu šťastní se současnou situací a bojíte se, že jakýmkoliv zásahem si osobně pohoršíte? Fakt nevím, kde se bere tolik energie investované do zabránění toho, aby se někdo měl o něco málo líp.
Na závěr obrázek: