SEAMON: Díky za odpověď. Ta myšlenka s inovacema neměl být nějakej programovej manifest ve stylu "každý si bude moct založit startup, založíme komise a fondy". To je opravdu bolševismus. Navíc se tak v nějaké míře děje, jsou na to Evropský fondy, soutěže, akcelerátory a tak. Ta myšlenka měla za cíl ukázat jeden z důvodů, proč i kapitalismu ta nerovnost příjmů škodí. A pokud si kapitalismus nechá tuhle vadu napravit, tak může dál prosperovat.
Jde čistě o tohle: Pokud bude mít větší část obyvatelstva dostatečný úspory na to, aby mohlo na rok skončit v práci a věnovat se svýmu startupu, tak to schopnosti inovovat pomůže.
Tady jsou nějaký data z anglie. Pokud bych na první rok podnikání potřeboval 30 000 Liber, tak si to může dovolit 15% lidí bydlících v nájmu a 25% lidí s hypotékou. Kdyby tahle křivka rostla plynuleji, tak by tenhle krok mohlo udělat mnohem více lidí. Nemusí být vodorovná, nemusí být ani lineární, to je utopie. Ale rovnoměrnější rozložení úspor je pro ekonomiku prostě zdravější.
Navíc ti lidi, kteří mají tyhle úspory, tak nemusí jít rovnou vynalézat převratný věci. Můžou jít do školy nebo si vzít dovolenou a vrátit se do pracovního nasazení jako efektivnější a kvalifikovanější. Zároveň neříkám, že máme dělat komise, který rozhodnou o kvalitě nápadu. Každej si rozhodne do toho investovat sám za vlastní. Jediný co je ale potřeba, aby byl systém nastavenej tak, aby umožňoval existenci střední třídy. Ta se v posledních letech na západě vytrácí.
Many Middle-Class Americans Are Living Paycheck to Paycheck - The Atlantic
http://www.theatlantic.com/magazine/archive/2016/05/my-secret-shame/476415/
Teď trošku techničtěji k tomu výdělku z nájmu:
Rozdíl je v tom, že v případě nájmu cenu určuje čistě poptávka. V centrech měst už nejde postavit více bytů, takže nabízený množství je fixní (říká se tomu dokonale nepružná nabídka). Když stoupá poptávka, tak automaticky stoupá cena. Majitel s tím nemá žádný dodatečný náklady, ale přesto má větší příjmy, kterým se v tomto případě říká renta. Na jedné ulici nejsou tak velké rozdíly v nájmech bytů různých úrovní. stejně tak správa a renovace domů jsou stejně drahé v centru města jako na jeho okraji. Nájmy jsou ale mnohem vyšší v centru.
Naproti tomu v té dopravě nejsou skoro žádný bariéry vstupu. Není žádnej strop kolik může být kamionů na silnici. Takže pokud by si chtěla jedna firma účtovat víc než jaký má ve skutečnosti náklady, tak se objeví novej přepravce, kterej jim s nižší cenou vezme jednoduše tržní podíl.
čím "dokonalejší" je konkurence, tím jsou zisky menší. A zisky z monopolů (tedy absolutně nedokonalá konkurence) jsou té formou renty. Krásně je to vidět třeba u taxíků. Taxislužba je učebnicovým příkladem nepružné nabídky - město vydává omezené množství licencí, takže se nemůže na silnici objevit dodatečný taxík. Potom přišel Uber a z tohoto monopolistického odvětví udělal konkurenční trh (žádné bariéry vstupu, symetrický tok informací atd. "dokonalé"). Ceny prudce klesly a kdokoliv může jezdit. (Prosím neporovnávejte s Uberem v česku. U nás nejsou ty koncese až tak přísně kontrolovány jako třeba v Americe).
Zpátky k tomu nájmu: bohatí mají velmi pohyblivý kapitál. Pokud chtějí investovat do nemovitosti, tak si nekoupí dům v Třebíči (kde si ho koupí ta Třebíčská rodina, která chce udělat svoji životní investici). Koupí dům v Praze, v Londýně nebo v Paříži. Koupí ho tam, kde je vysoká poptávka. Tím pádem se stává to, že v bohatých městech je strašně špatný poměr nájemních bytů a bytů v osobním vlastnictví. Na Londýn je neskutečný tlak. Všichni miliardáři světa mají byty v Londýně, i když tam nebydlí. Lidé, kteří tam ale bydlí, tak platí pořád větší a větší nájmy. Jasně, to je přece normální, když chci něco, co chtějí i ostatní, tak to bude drahé. Ale co není normální je to, že ti investoři profitují bez dodatečného úsilí. Oni nevytvořili žádnou dodatečnou hodnotu. Tu hodnotu vytvořili lidé, kteří přijeli do města bydlet a tím zvedli ceny.
Pokud by se snížilo množství lidí, kteří kupují byty na investici, tak by to mělo následující dopady: Klesla by cena bytů -> více rezidentů by si mohlo dovolit vlastní byt koupit -> protože vlastnictví je levnější než pronájem, tak by se jim zvedl disponibilní příjem -> zvedne se v první řadě spotřeba -> místní ekonomika profituje, zvedají se mzdy -> začnou se zvedat i úspory -> lidé ve městě žijí ve větší ekonomické jistotě.
Tenhle celý ekonomický pohled je velmi jednoduchý až chladnokrevný. Jeho druhá stránka, tedy stav, kdy se situace s nájmy v bohatých městech nezlepší zní na první pohled jednoduše (věřím, že to tady některý místní všeuměly už dávno napadlo) "no, tak ať tam nebydlí, když si to nemůžou dovolit". To zní dost jednoduše, jenže to vytváří neskutečný komplex externalit. Buď dojíždění za prací (čas, náklady na přepravu, zácpy a emise) nebo naopak neschopnost najít si dostatečně kvalifikovanou práci (podpora, podzaměstnanost). A k tomu spousta neměřitelných sociálních efektů jako třeba roztrhané osobní vztahy
Znovu se prostě opakuje leitmotif toho, že když bude rozložení příjmu více rovnoměrné, tak z toho bude svobodná kapitalistická společnost těžit. Takže pokud jsme v takovéto ekonomické situaci a lidi přicházejí s radikálními nápady (komunismu, NZP a nevím co ještě), tak není úplně rozumné se postavit automaticky do opozice jak těm návrhům, tak i těm pohnutkám k těm návrhům. V téhle diskuzi chybí kompromis. Ve společnosti jako takové chybí kompromis. To mi přijde strašně nebezpečné. Zastánci NZP řeknou "vládne nerovnost, pojďme brutálně přerozdělovat" a odpůrci řeknou "přerozdělovat nebudeme, nerovnost je přirozená, vyhovuje nám, nic měnit nechceme". Úplně tady chybí názor "Ano, nerovnost je problém, ale půjde to řešit i jinak než revoluční politikou, najdeme kompromis". Takže svýma příspěvkama z tohoto týdne bych se chtěl přihlásit k tomuto proudu. Přijde mi rozumnější to uznat a nějakou část trhu regulovat. Jinak nám klepe revoluce na dveře a je jedno z jaké strany. Přijde mi lepší regulace globalizace než stavění plotů a znárodňování podniků z programů dělnických a národoveckých stran...