YMLADRIS: to co píšeš, jsem zkoušela. ale on vůbec nereagoval. jenom prostě setrvale ječel :-) komunikovat nechtěl.
a právě v té chvíli ho zaujalo to kecání o tom, ať si zařve :-D
pro mě je to vůbec těžké, protože takové blbiny bych sama děcku neříkala. Nabídla jsem mu řešení a když nechtěl, tak holt ať si řve... nechtěl ani pomoct, ani pochovat, ani politovat, jen ječel.
Ale když drmolím mantru, tak to zabralo. fakt to jenom hraju, ale stačilo to na úspěch. uvidíme dále...
nemůžu říkat úplně přesně co ta paní, protože to by mi přes hubu prostě nepřešlo... a nepovažuju za dobré, abych místo svého vlastního vnitřního já dítěti průběžně předváděla někoho úplně jiného. jednou je to moje děcko, tak bude muset pobrat, jak s touhle matkou vyjít. myslím, že rád mě má a že si neubližujeme... jen má velké návaly emocí. když se raduje, tak taky extrémně moc. výská a jásá a ječí radostí :-D