YEETKA: to těžko. zaprvé nepláče. prostě řve, když mu něco nejde (což je skoro cokoli, o co se pokusí). vzteká se. já nevím, jak to jinak vysvětlit. to není pláč, to je řev. hulákání a zuření.
u nás není moc matek, co by dovolilo to, co já. moje dítě běžně může vytahovat peníze a karty ze pěněženky, hadry ze skříní, nádobí z kuchyně, dělat bordel jak nevímkde - moje matka třeba je z toho zcela na nervy, že by nikdy nedovolila... ale seru na ni :-D
zadruhé syn chodí do jeslí rád, těší se tam, sám nás tam táhne a volá tety tety... nikdy tam nebrečí, je roztomilej a když má chuť, sám si vleze k některé tetě se pochovat.
dala jsem ho do jeslí právě proto, že se s ním doma nedalo vydržet. a byl to velice dobrej tah.
a jinak - nechci to zakřiknout, ale možná ty plky o tom, jak ho chápeme, budou mít úspěch. začala jsem to používat jako takovou mantru, když začal ječet: my tě chápeme, je to těžkej život, být takové batole, to je k vzteku, žejo, tak jen si zařvi. poprvé nebo podruhé mě vůbec nevnímal, ale potřetí to zaregistroval a začal komunikovat, což zrušilo ten řev (úspěch! - díky Ymladris).
anebo prostě to stejně časem přejde, jak děcko pobere rozum... ale čím míň huláká, tím líp :-D včera jsme spolu i vařili (pro mě teda na nervy, no ale co bych neudělala pro klid :-D