a jeste sem nakopiruju nejake komenty z toho blogu montessoridoma, protoze vyjadruji mou vseobecnou pochybu, neco jako Proc by male decko melo chtit postupovat podle nejakeho predem pripraveneho planu prace... ... porad netusim jak se toto v praxi resi. Mozna u predskolaku uz je to jine. Tak jsem zvedava.
Dobry den Mili,diky za clanek. jak mam resit problem, ze se syn vubec nechce podivat na predvedeni ( ode mne, protoze v montessori pracovne kdyz to predvadi instruktorka, tak si vetsinou da rict), je to mnou, co asi tak muzu delat spatne? Jsou mu dva roky a tacky nam vubec nejdou, bud si na ne donese jeste neco jineho co tam vubec nepatri, nebo si zase veci z nich odnese uplne jinam, nepracuje tak jak by se melo a o uvedeni do puvodniho stavu veci uz se neda vubec ani mluvit. Vybiram mu spatne aktivity? uz jsem z toho byla tak zoufala, ze jsem to na nejakou dobu uplne zrusila...
Mám syna a jakobych to psala já za Vás. Kolem dvou let jsme zkoušeli Monte centra a stejný problém. Měla jsem pocit, že Já chci ho vést podle Monte.Mají skvělé pomůcky, nápady a je to ze života… Nikdy nepracoval, jak bylo předem naplánováno. Chtěl zkoušet věci po svém, rovnat tak, jak on chtěl, ne tak jak se po něm chtělo atd, házet např. fazolky všude okolo a ne do misky…Tehdy jsme do centra ani pravidelně nenastoupili, vzdala jsem to a dnes jsem ráda. Monte je pro mne velikou inspirací, tyto stránky rovněž (Mili, veliké díky za ně). Sama jsem vzdělaná odborně v Monte a jiných alternativních směrech, jsem pedagog. Ale pochopila jsem, že to mně se líbí MOnte a Já sama bych byla spokojená v Monte školce a ne můj syn. Syn je nyní (4,5 roku) nesmírně tvořivý, má originální nápady, aktivní, bystrý, chytrý atd… a o nic nepřišel, když nechodil do Monte. Prostě to není jeho styl…a teprve teď (od cca 4 let) je ochoten zkusit dělat věci, jak se „mají“ podle nachystaného tácku, podle toho, jak mu to předvedu já, teprve teď vnáší do práce jistý řád. Pak si stejně ale najde svoji cestu. Uvedení do původního stavu je další problém, musím vždy připomínat, vše „mít pod kontrolou,“ pak uklízí a je s ním radost být. Ale sám od sebe zřídka.
Můj skoro dvouletý syn taky zatím jede podle svého…Třeba přesýpání – hrozně ho baví hrát si na písku nebo doma v bazénku s čočkou, ale na vymezeném místě-tácku se nechytá, chce házet materiálem okolo apod. Tak ho nechávám, jak mu to vyhovuje a občas zkouším s táckem, jestli se něco nezměnilo… Nebo třeba ho učím třídit umyté příbory – má obrázky jednotlivých příborů a k těm je spolu přiřazujeme, on bezpečně pozná, co je co, ale tak po třech kusech už ho to nebaví a zkouší řezat nožem do podlahy, narychlo nahází příbory na jednu hromadu nebo je rozmetá všude okolo….I u jiných třídících aktivit (třeba zvířátka a jejich přiřazování k obrázkům) – pozná, co k čemu patří, ale naprosto ho nebaví to zvířátko na obrázek umístit, to nepovažuje za důležité a udělá to jen, když ho k tomu dovedu (což mi přijde blbost)…
Také se připojuji. Nyní už starší a zkušenější. Ale ve dvou letech syna jsem se s montesuri aktivitami potýkala těžce, bavilo ho to, byl z nich nadšený ale použití pomůcek si prostě vykládal po svém a uklidit to bylo prostě nad jeho síly.
Nyní mám dvouletou holčičku. Nemám mnoho času se ji věnovat (když většinu pozornosti na sebe strhává starší syn), ale její mentalita je úplně jiná. Zatímco syn potřeboval házet, bouchat a stavět. Naše holčička miluje skládání věcí do souvislostí a pomáhání mamince. Ale zase narozdíl od syna nevydrží u dané aktivity tak dlouho, za chvilku jde oběvovat něco dalšího.. Děti před druhým rokem mají čas soustředění maximálně několik minut…
Takže shrnuto. Nemá cenu učit děti hrát si s tím či oním, když jejich mysl běží úplně jiným směrem. A celkově montessori je super systém a má mnoho dobrých nápadů – ale většina úkolů má jen jedno řešení. Montessori minimálně rozvíjí ten druh kreativity, který hledá více řešení jednoho problému. Děti, které si s jednou hračkou vyhrajou 5 způsoby jsou velmi tvořivé a v budoucnu se jim tato vlastnost bude velmi hodit. Ale nejsou to ideální adepti na montessori systém. Možná by jim více vyhovoval walfsorfský styl, nebo výchova pomocí příběhů a fantazie. Motivace pomocí hry (Hrajeme si, že hračky jsou jídlo a my je musíme najít dát si do své skrýše aby jsme měli zásobu jídla…, nebo musíme se strefit tím kamínkem do nepřátelské lodi…, nebo můžeme si hrát že jsme v restauraci a budeme se chovat u stolu jak v restauraci – Kdo bude číšník? U dvouletých někdy stačí začít něco dělat a hrozně se tomu smát, nebo dělat že nás to moc baví a dvouleťák to přijde vyzkoušet : )
A ještě k té motorice. Montessori je hodně zaměřena na jemnou motoriku, podle psychologů se ale nemůže vyvinout, pokud dítě nedosáhne určitého stupně hrubé motoriky… takže pro dítě ve dvou letech je mnohem přínosnější běhat, skákat, lozit po čtyřech a házet kamínky, než přesypávat rýži ; ) (tedy pokud je to oblíbbená činnost nic proti tomu : )