EDERA: Pro mě je právě jednou z nejzoufalejších vzpomínek na ZŠ právě to, že jsem si absolutně nesedla s žádnou z holek ve třídě. Prostě se to blbě sešlo. Na kroužky jsem chodila jen strukturované, takže opravdu "kamarádky" byly jenom ze třídy. Získala jsem z toho pocit, že jsem divná, nemožná a hrozná. A musím se velmi měnit, kupovat dárečky atd., aby mě okolí přijalo.
Vstup na víceletý gympl byl jak vstup do jiného světa. To zjištění, že NEMUSÍM být absolutní outsider, protože neposlouchám Kelly Family a raději bych si četla knížky, než Bravíčko...
Co jsem s tím jako malá holka mohla dělat? Stáhnout se do "divnosti", nebo jít proti svému zájmu se skupinou. Střídala jsem oboje a ani jedno nefungovalo...
Na vojně už má člověk vztahy a přátelství i jinde a je to velmi ohraničená zkušenost, na rozdíl od školy. Krom toho kluk v 18 letech už má náhled na sebe a svojí osobnost, na rozdíl od 6-7 letého dítěte.