• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SVANDomácí vzdělávání - Úskalí známe, zajímají nás nápady
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    SVAN: (No nechci mluvit za Ederu, ale já jsem to pochopil tak, že nemluví obecně o beznaději z dělání něčeho otravného, ale speciálně o beznaději z nutnosti dlouhodobého soužití s lidmi, kteří jsou hloupí, a možná navíc zlí a já nevím co ještě. A taky myslim, že je cennější naučit se, jak se něčemu takovému vyhýbat než jak to snášet.)
    SVAN
    SVAN --- ---
    INUSHKA: Jestli to dobře chápu tak jde o to, aby bylo vybavené na to, že musí v dospělosti dělat věci které se mu nechtějí dělat, ale to je právě to že nikdo nestojí o to, aby dítě bylo takhle vycvičené a muselo někde dělat něco co nechce, samozřejmě že je důležitý, ale nepřehnat to, aby to dítě zase pochopilo, že některý věci je potřeba se zatnutím zubu zmáknout, protože žijeme v určitém systému a prokličkovat jím, když se chceš k něčemu dostat co je pro tebe podstatné, někdy prostě musíš a je v tom i beznaděj, ale jak říkám to samé ho můžeš naučit doma i venku.
    Naopak si myslím, že veliká část lidí, kteří utíkají před zodpovědností sám za sebe a než, aby v tom systemu někde něco co je nebaví řešili, stáhnou se do izolace, svého bezpečí a problémy je pomalu dohání a táhnou dolu, pochází přesně z téhle v dětství zažité beznaděje a nemožnosti uniku!
    CHARON
    CHARON --- ---
    SVAN: To nejsou prudičky ani píčovinky a je vidět že to i někoho zajímá... podívej jak se to tu pěkně rozjelo a CICHLASOMA: to celkem hezky vystihla ... Jde o pohyb a komunikaci ve formální uzavřený sociální skupině kterou na hřišti ani jinde dítě nemá
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    EDERA: A k čemu přesně je tahle beznaděj dobrá, resp. proč je podle tebe nutné, aby ji dítě zažívalo dlouhodobě ve škole a nestačí několik ojedinělých zkušeností ze světa tam venku?
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    CICHLASOMA: (A teda na zušlechťující moc těch případných "kolektivů" fungujících v (polo)vojenském režimu "zatni zuby a táhni" a moc nevěřím.)
    SVAN
    SVAN --- ---
    EDERA: Každopádně mě tahle beznaděj a nemožnost úniku zničila jakoukoliv chuť do vzdělávání a dokonce, přesto, že jsem velice společenský člověk, musela jsem dlouho pracovat na tom získat tu správnou chuť trávit čas v kolektivu.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    EDERA: Já teda moc nevim, o čem mluvíš.
    Já jsem se spolužáky na normální sídlištní základce žádné zásadnější dlouhodobé problémy neměl, na žádnou beznaděj z nich si nepamatuju, zároveň nemyslim, že by mě spolužáctví s nimi, resp. s 90 % z nich nějak obohatilo. Když jsme šli někam po škole s "družinou" a něco jsem si spolužákem vyprávěl nebo jsme o přestávce hráli fotbal s houbou (nebo jsem se s někym porval), tak mě fakt nenapadlo řešit, jak "dobře se kdo učí".
    Mně vadili ve škole učitelé a celej ten "výchovně-vzdělávací režim", né spolužáci. S 90 % z nich by mi stačilo se vidět párkrát, kdybychom nemuseli spolu chodit do školy, tak bych se stýkal s někym jinym (a ostatně mi vždycky stačilo poměrně málo kamarádů), ale žádnej velkej problém jsem s nima neměl.
    SVAN
    SVAN --- ---
    EDERA: Chybí ta beznaděj, že nemáš úniku a musíš.
    Ale to přece není nikde řečený že to doma nemůže zažít!
    Já když vidím že Denis něco dělat nechce protože mu to nejde, tak neexistuje, že by jsme to nedělali, prostě se přesto dostaneme a na tom trvám pevně, tvrdě a dostáváme se do hádek klidně, prostě neexistuje něco vzdát! Brečí, vzteká se, je to boj, ale pak to zvládne a sám je rád!
    SVAN
    SVAN --- ---
    EDERA: pobytem v kolektivu, o jehož složení naprosto nerozhodovaly zájmy, vlohy apod. se přeci ale odehrává od rána do večera, pokud dítě neizoluješ a bereš ho do světa.
    Už jsem tady jednou zminovala ty naše žižkovská hřiště například, děti je milují a pul dne jsou ochotni strávit s někým koho by jste jim domů rozhodně nepřivedli za kamaráda.
    A dokonce mi kolikrát Denis řekl o někom že je hloupej, ale stejně za ním běžel a další dvě hodiny si s ním něco tvořil, povídal, spolupracoval na projektu ( hledáme žížaly a pak jdeme lovit ryby - imaginárně :)) teda žížaly opravdu)
    EDERA
    EDERA --- ---
    CICHLASOMA: Dalo, ale obtížněji. Chybí ta beznaděj, že nemáš úniku a musíš.

    Do skauta? To je v podstatě výběrový spolek slušných dětí, o něž se jejich rodiče normálně starají a mají zájem o to, jakým způsobem děti tráví svůj volný čas.
    SVAN
    SVAN --- ---
    CHARON: Honziku, nech si to do hospody ty prudičky jo :))) tady to nikoho nezajímá :)) nechceme si tady nikdo povídat o píčovinách víš :)) chceme se něco dozvědět, což jde mimo tebe. Papa
    ANNNA
    ANNNA --- ---
    EDERA: Z mojí zkušenosti mě ZŠ opravdu nepřipravila na fakt, že existují i JINÍ lidé. Romové a ti opravdu hloupí jsou v praktický, ti opravdu chytří už málem od první třídy jinde, zbytek drží ústa a krok.

    Větší naděje vkládám do skauta - právě i proto, že ti hloupí můžou být (na rozdíl od školy) v něčem úspěšnější, než jejich intelektově nadaní vrstevníci.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    EDERA: Aha, děkuju.
    (Já nevidím, proč by se porozumění pro hloupější lidi nedalo vzbudit mimo školu, ale budiž.)
    EDERA
    EDERA --- ---
    CICHLASOMA: Lidi, kteří např. chodili jenom do výběrových škol a chybí jim zkušenost s tím, že někteří naši spoluobčané jsou fakt hloupí hloupí, ovšem nikoliv vlastní vinou a fakt ne, nedělají to naschvál, že nechápou. I když se třeba běžně pořád pohybují víceméně ve výběrovém kolektivu, tak i s běžnou populací se někde sejdou a bývá to dost průšvih.

    ANNNA
    ANNNA --- ---
    EDERA: Pro mě je právě jednou z nejzoufalejších vzpomínek na ZŠ právě to, že jsem si absolutně nesedla s žádnou z holek ve třídě. Prostě se to blbě sešlo. Na kroužky jsem chodila jen strukturované, takže opravdu "kamarádky" byly jenom ze třídy. Získala jsem z toho pocit, že jsem divná, nemožná a hrozná. A musím se velmi měnit, kupovat dárečky atd., aby mě okolí přijalo.
    Vstup na víceletý gympl byl jak vstup do jiného světa. To zjištění, že NEMUSÍM být absolutní outsider, protože neposlouchám Kelly Family a raději bych si četla knížky, než Bravíčko...
    Co jsem s tím jako malá holka mohla dělat? Stáhnout se do "divnosti", nebo jít proti svému zájmu se skupinou. Střídala jsem oboje a ani jedno nefungovalo...

    Na vojně už má člověk vztahy a přátelství i jinde a je to velmi ohraničená zkušenost, na rozdíl od školy. Krom toho kluk v 18 letech už má náhled na sebe a svojí osobnost, na rozdíl od 6-7 letého dítěte.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    EDERA: "Znám lidi (už dávno dospělé), kteří ji nemají a je vidět, že jim chybí."

    A, jestli se můžu zeptat, to jsou tedy všechno lidi, kteří nechodili do školy?
    A ta zkušenost jim chybí, protože teď musí v takovém kolektivu pracovat, a neumějí to, nebo se v takovém kolektivu nadále nepohybují?
    EDERA
    EDERA --- ---
    CICHLASOMA: Já taky nevidím dilema v tom, jestli bude nebo nebude socializováno (tam je jasné, že ano), ale právě v tom JAK spatřuji jedno z úskalí domácího vzdělávání. Osobně vidím nějakou zkušenost s pobytem v kolektivu, o jehož složení naprosto nerozhodovaly zájmy, vlohy apod. (takže škola nebo vojna:-) jako velmi důležitou. Znám lidi (už dávno dospělé), kteří ji nemají a je vidět, že jim chybí.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    EDERA: "Škola to nakonec vyhrála ze socializačních důvodů. Jsou věci, které mimoškolními kontakty s dětmi nahnat nejdou"

    To začínáme být OT, ale já myslím, že to dilema není, zde "bude", nebo "nebude" dítě socialisováno, ale jak bude socialisováno. Vyhroceně řečeno - socialisaci nelze utéct, jde jen o její formu. Nepochybuju o tom, že školní forma socialisace později usnadní určité způsoby vedení života. Absence týhle formy socialisace zas později usnadní jiný způsoby.

    (A taky pochopitelně je pravda, že záleží na nátuře dítě, nejen na tom, k jakému životu mu rodiče chtějí usnadňovat cestu.)
    CHARON
    CHARON --- ---
    ANNNA: máš pocit že zrovna tohle tě škola naučila?
    EDERA
    EDERA --- ---
    CICHLASOMA: Je ovšem otázka, jestli to je chyba školy nebo nedostatek mozkové kapacity u mnohých žáků.:-)

    Já jsem hodně koketovala s myšlenkou učit syna doma. Byl velmi zvídavý, nadprůměrně inteligentní, společně bychom určitě postupovali tempem podstatně rychlejším než škola a víc se soustředili na věci, které ho zajímají a baví, takže by v nich mohl být o dost dál než vrstevníci. Škola to nakonec vyhrála ze socializačních důvodů. Jsou věci, které mimoškolními kontakty s dětmi nahnat nejdou a i ta beznaděj, že Kája je snad "úplně blbej", když ještě pořád nepochopil písemné dělení, má svůj význam pro další život.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam