UNSEEN: nacistická poezie, ale to je moc hezké :-)

psáno v 16ti letech

Ráno

Procházím hustou mlhou
ve vzduchu je cítit podzimní chlad
noha šlápne do kaluže
pícha předchází pád

Míjím budovy šedivé
tak jako tenhle den
bude ještě moct
z toho koloběhu ven?

Mraky jsou nacucané
já cítím žal
kdo mi to, můj bože,
kdo mi to přál.

Kapka padla
na mou dlaň
svět pláče
chce svou daň.

Brečí, brečí čím dál víc
jeho slzy dopadají na mou líc
sama sleduji ten děj
a cítím jistou beznaděj.

BUBLINKY to řekla přesně, Nemesis. Scházelas tu.

NEMESIS: Vždycky se mi líbil tvůj skvělý cit pro rytmus a zvukomalbu. Jsem ráda, že jsi zpět.

TOMASZ: když hvězdy tančí v rytmu věčné pantomimy to se mi líbí, ale i tak bych škrtala, zbytek mi při čtení dost vrže. A vyjít si ráno bosky na louku je skutečně veliké klišé.

WHISPERMOONLITE:
NATASHA:
TOMASZ: děkuji za reakce.

RÁNO

Ticho je jazyk, jímž noční nebe mluví,
když hvězdy tančí v rytmu věčné pantomimy.
Jsou chladné ve své dálce, cizí,
a nejdrobnější mezi nimi
jsou celé světy dalších galaxií.

Tu na oblohu vplují červánky
a hvězdy očím zvolna zmizí.
Ne všechny --
pár spadlo do trávy palouku
a teď se v ranním slunci třpytí.

Vyjdu si ráno bosky na louku.
Kolik je tady orosených květů!
A já jsem jak bořitel světů --
nohama šlapu po kvítí
a ničím galaxii.

Tak, a teď mi to rýpání můžete oplatit! ;)

TOMASZ: já si spíš představil, co se z toho nebohého kotěte zmrzlého v předjaří stalo během první půlky vysokého léta, před očima mi proplula řada oxidací a dekompozic a brát do ruky a strkat ho pod hladinu bych teda nechtěl :-)

RANDOM_NIGHT: Ok, přijímám fakt, že logika tam je, ač jsem ji nenalezl. Sám mám ve svých textech, které jsem se zde neodvážil uveřejnit, mnoho míst, kterým rozumím jen já, které mají svou logiku, ale ti, které jsem s nimi zkusmo potrápil ji rovněž nenalezli. Můžu se tudíž vztekat, ale musím si přiznat, že tímto jsem selhal v pokusu sdělit myšlenku, a příště musím formulovat báseň jinak: tak, aby pozornost čtenářova směřovala tam, kam jsem zamýšlel, a nesklouzávala k nechtěným nelogickým kontrastům. A ono se to snad jednou poddá. :)

NEMESIS: Jsem na vahách, jak se k tomuhle postavit. Má to obrovský potenciál a evokuje mi to představy zcela konkrétní, ač je to skryto maličko do rébusu. Nevím, jestli jsem si omylem nevytvořil v hlavě něco zcela osobního, rozdílného od autorčina záměru, ale ty archetypy do sebe fakt zapadají!

Na druhou stranu mne rozčiluje, proč Nina "hraje housle". Kdyby vona na ty housle hrála, to by byla jiná, ale takhle si musím neustále představovat, jak tam stojí a předvádí svým tělem housle, a to je vskutku komická záležitost. ;) A jak to souvisí se jmény mi taky poněkud uniklo.

Ale abych nebyl jen škarohlíd, že stopy tmavnou hnědým blátem tam mezi zelenou a zlatem se navždy vryje do mé paměti jako vzpomínka na mezní citový zážitek!

RANDOM_NIGHT: Narozdíl od té první, která byla skvělá a dráždila fantazii, v téhle mne podráždily některé věcné rozpory, jako třeba: "a ve vysokém létě" proti "v předjaří zmrzlé koťě". Koťata obvykle nemrznou v předjaří ve vysokém létě. Dávej si pozor, aby jinak vítaná exprese nevytlačila úplně logiku, která je nezbytná. A totéž platí o hře se slovy ("pouta poutě"), která by neměla zůstat samoúčelná.

RANDOM_NIGHT: Pro mě trhanec. Nenašla jsem cestu dovnitř.

NEMESIS: ...v krajině před záchvatem se zase dotklo mne.
Četla jsem si ji ponejprv nesoustředěná; a teď jsem se vrátila. Pořád na mě funguje. Kvůli tomu barevnému kódu nutkavě vidím vitráže a jmelí - což je podivnost, kterou vlastně vítám.

RANDOM_NIGHT: ...malá noční exekuce je obraz, který mě baví. Z toho celého nejvíc.