• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MLUFFY: Nu, zdá se mi, že záměr byl nejspíš vzletnější než výsledek, který se poněkud vymkl. Třeba "pohled na místo ohlédnutí" podle mě působí jako neobratnost. A přesun od mužského rodu v první strofě k ženskému ve druhé je taky nejasný, návaznost je jaksi kostrbatá.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BORDIGA: Pěkná skica - byť se mi zdá, že ještě šlo na věci pracovat. V pár verších nahozený příběh.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Ani k tomu nemohu nic připsat. Silná.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Viď!
    Souhlasím a těším se z toho.
    MLUFFY
    MLUFFY --- ---
    1 odpověď
    vjem

    na ústech zaschlá krev
    považován za kolemjdoucího
    přitisklý k stěně stínů
    ozval se výkřik do prázdna

    pohled na místo ohlédnutí
    v koutě se krčící batole
    neslyšíc nášlap na parket
    onen dech cítila na krku
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    2 odpovědi±0
    TOMASZ: Na chvíli jsem před sebou viděl své mládí na šumavské chatě... Možná by se s tím ještě něco dalo dělat (asi hlavně s druhou strofou), ale funguje to.
    A nezlob se, že to sem zase tahám, ale - z mého pohledu ses za poslední zhruba půlrok docela vyloupnul :-)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    1 odpověď+2

    KLOSTERMANN

    Jednou jsem vaší cestou jel na lyžích.
    Slunce zapadalo a sníh byl jako krev.
    Vždycky si vzpomenu,
    když zatmí se příliš brzy.

    Jak jsme táhli těžká kamna
    po zamrzlé podlaze.
    Ládovali je dřevem,
    aby led povolil.

    Na teploměru třináct stupňů
    polotmavé opilosti.

    BORDIGA
    BORDIGA --- ---
    1 odpověď+1
    Vrzající slova
    napodobují klouby
    praskání páteře
    zkouším je promazat
    plzeňským U Jelínků
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    1 odpověď+4

    Balt se vzdaluje

    na pobřeží je těsno vzpomínkami

    z osrdí Zhořelce ta táhlá modrá vlna
    jako past
    ze šupin strouhaných závratí:
    ulovíš rybu, která zpívá

    na pobřeží
    ruce bité zimou
    poškubáváním vyrvou špunt

    uštrikovaná vlna táhne tě
    jak ve vaně zpětný chod
    a černé mezikruží konce
    který jsme nesnili

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    +1
    Zamyslel jsem se trochu nad sebou a dospěl k závěru, že většinu svého volného času strávím jako kavárenský povaleč. Tak jsem se rozhodl napsat cyklus nostalgických básní mapující v tomto prostředí nabízené produkty. Tady je první. ;)

    HAVANA

    Kdo ještě pomyslí,
    co bylo před léty,
    když vypálili tenhle rum!

    Léto zrálo
    a třtina rostla všude kolem
    jako voda.

    A vítr po ní honil vlny
    jako po Vltavě --
    taky se vymkla z břehů.

    A tolik věcí začínalo.

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    TECZKA: Jestli to správně chápu, tak mne to moc pobavilo... ;)
    TECZKA
    TECZKA --- ---
    1 odpověď+4
    táta zabil kapra.

    ___________________________________

    z těla odtekl poslední zbytek barvy
    namalovala jsem z ní obraz
    nahého ježíše

    za světla úplňku
    sepjala jsem ruce

    svlékla se

    a přesto
    nepřišel
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    TOMASZ: A odkdy učitel nesmí opěvovat krásu, co?! :-)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    1 odpověď
    SONA1: Pokud jeden není učitel... ;)
    SONA1
    SONA1 --- ---
    1 odpověď+1
    TOMASZ: (No tak na Hellichovku chodí káčátka od patnácti výše, nemýlím-li se. Takže košer;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    1 odpověď+2
    RICARDERON: Tak teď nevím, jestli na tohle dát plus, nebo trestní oznámení... ;)
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    1 odpověď

    Hellichovka

    I pod bundou sněhu
    hrdě trčí
    jarní ňadérka

    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    +1

    ...

    Za okny skřípavé výkřiky
    Jak ruka o led

    Ledustěn
    řeže ticho na střepy

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Zdá se mi, že zima vám svědčí, básníci. Dobře se to tu čte.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    +1

    CHVÍLE TAK NA BÁSEŇ A NA CIGÁRO

    Podzim se naposled s létem
    zakecal do večera.
    Zápalka škrtla a balkónu
    padla červená.

    Do čekání hrál najednou jazz,
    pomalé vlny v přízemí.
    Vytáhli kosatku a saxofon.
    Křižovat proti větru!

    Nabodli srdce na stěžeň
    jak pirátskou vlajku,
    že už ho nikdy nevrátí.
    Nikomu.

    Zvláštní být napůl v pekle
    a napůl v ráji.
    Takhle to bolelo, Tiámat,
    když hráli ti tenkrát

    a Marduk udeřil na buben
    tvojí Osudovou?

    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam