CHVÍLE TAK NA BÁSEŇ A NA CIGÁRO
Podzim se naposled s létem
zakecal do večera.
Zápalka škrtla a balkónu
padla červená.
Do čekání hrál najednou jazz,
pomalé vlny v přízemí.
Vytáhli kosatku a saxofon.
Křižovat proti větru!
Nabodli srdce na stěžeň
jak pirátskou vlajku,
že už ho nikdy nevrátí.
Nikomu.
Zvláštní být napůl v pekle
a napůl v ráji.
Takhle to bolelo, Tiámat,
když hráli ti tenkrát
a Marduk udeřil na buben
tvojí Osudovou?