MONELLE: hele, asi takhle (abych si tu příliš nehonil triko):
samozřejmě, že každý tvůrce si hledá své konzumenty, své čtenáře a posluchače. kdo tvrdí, že ne, lže úplně stejně jako ten, kdo tvrdí, že už je dospělý a (proto) nemasturbuje. každý. někteří inteligentnější jedinci si uvědomují - nebo a lépe: věří na, uznávají tezi - že žádné dílo není doopravdy hotové, dokud toho svého konzumenta nenalezne. otázka tedy není, zda "píšu pro někoho nebo ne", to je zcela nesmyslný dotaz, protože vždycky pro někoho píšeš, ať si to dokážeš přiznat nebo ne, ale "pro koho píši" a - což není totéž - "čí názor a uznání budu brát za referenci a měřítko".
to by si člověk měl ujasnit. kdosi kdesi říká, že "nejlepší je chvála chvályhodných" a na konzumaci popkultury nic chvályhodného není. neříkám nutně, že každý, kdo kdy zkonzumuje část popkultury musí být pako bez vkusu, říkám jen, že i pokud nějaký má, tak tady, v té popkultuře, ho rozhodně nezískal a nezíská, není totiž z čeho.
a jak správně podotkla děvčata, nejošidnější a nejméně k něčemu bývá chvála známých a kamarádů. tím nemyslím "společensky vhodná (jako chování), a proto pojevená chvála", tím myslím uznání lidí, co tě doopravdy mají rádi. je moc milé, moc potěší a jako měřítko
nemůže sloužit. je lidské být za ně rád, je rozumné se jím neřídit.