Ahoj, před časem jsem se s kamarádkou Helenou Kebrtovou na půl zapletla do takové věci a v rámci projektu, během něhož byly inscenovány tři texty české klasiky - Maryša, Gazdina roba a Její pastorkyňa - vznikly tři "kramářské písně". Napadlo mě je sem dát, byť se sem hodí jak vůl mezi lipicány.
Texty byly doprovázeny obrázky,.... a opatřeny původní hudbou. Nicméně dám je sem s ukázkami hudby, o kterou jsme se opíraly, když jsme je psaly.


Píseň strašlivá pro vdovcové a panny k jejich výstraze a poučení na světlo vydaná
(Metrum á la Golem od VW http://www.youtube.com/watch?v=HvvkqKnZGQk )

Poslouchejte všichni lidé slušní
Příběh hrozný, příběh strašlivý
Jak krotili dítě neposlušný
Až došlo ke ztrátám na živých
Stalo se to někde na Moravě
Nebo jinde, to nevim přesně
Každopádně jde tu hlavně právě
O to, že to bylo otřesné

V jednom statku rodičové jistí
Obávám se, že už nežijí
Ale tenkrát tím si buďte jistí
Hledali pro dcéru partii
A že pásli po mamonu túze
Našli vdovca s třema dětima
aby vznikla majetková fúze
začali se o něj zajímat

Celkem vzato, šlo to téměř lehce
Rodičové svatbu smluvili
Jenže dcéra za vdovca jít nechce
Nýbrž klade odpor zavilý
Škrábe, kouše, velice se brání
Tuhle vrhla se i na matku
Tak se matka zase vrhla na ní
Až ji přinutila ke sňatku

Ježíšmarjá, pro Kristovy rány
Ještě je tu jedna postava
A to milý, na vojnu sebraný
Je to důležitá postava
Co se stane až se z vojny vrátí?
Zjistí, že je děvče sezdané
s vochlastou, co začal ju i mlátit
Teď ta pravá sranda nastane

Zde už mladík ve vdovcově domě
Přemlouvá tu dívku k odchodu
Nabízí jí nemanželský poměr
Maje pro to mnoho důvodů
Dívka na to rezolutně vece:
Nešťastná su, špatná nebudu
milý chlapče, o takových věcech
já se s tebou bavit nebudu

V rychlosti teď jenom stručný výčet
vida že mu leze do zelí
začne vdovec na mladíka křičet
vyhrožuje, že ho zastřelí
Nezastřelíš, praví zase ona
K snídani mu kafe nachystá
Napil se a do minuty skonal
Příčina smrrrrrrrti je nejistá

Z toho plyne jedno poučení
Manželství je strašně nezdravý
Nežeňte se vdovci do ženění
Ženění člověka otráví

Kotce

Skládáš si ruce do klína
a pevně tiskneš nohy

V nazrněném obličeji
skoblina vleče strach

Pod mokrou krustou sena
šramotí duše
zlodavců

Ty myšlenky,
mě bodají do hlubin nosní sliznice,
jako jehly,
co tak nenávidím,
proto se záhy rozpadnou v prach
a já,
dobrovolně přihrnu
jejich další hromadu.

Usínám za zvuků lomozících tramvají,
kdy opilec řve na řidiče, aby zpomalil,
jinak za nic neručí,
a nicnetušícího spáče v druhém voze
právě obrali.

Pak spím
a zdá se mi o basénech vína a nahých žen,
proplouvám mezi nimi
na malém
bambusovém voru,
občas hrábnu rukou do hladiny,
olíznu si prsty,
občas prohrábnu víle vlasy.

Vstanu do dne
co už v noci ztratil smysl,
pokud ho nenajdu na dně hrnku kávy a
slastně vydechnu kouř z první cigarety.

***

Taková poušť se nedá přejít:
ve které nejsi rozhodnutý
obětovat vodu,

ani nahé palce
si o ni nepopálíš.

Tedy skrýváš duši za očima prázdnýma
jako talíř
s prasklým dnem.

A žádné mince nejsou v pláštích beduínů,
žádná touha v bocích jejich žen.

Taková poušť se nedá přejít.
Červený písek nedovolí.