KULA: Já nevím, všichni mi tu přijdou k Tobě nějak příliš laskaví, promiň. Já to vůbec nemůžu číst, je to fakt příšerná hrůza. Pokud tam někde něco je, tak to v tom nedokážu najít. :(

Prvoplánové vnucující se rýmy není-mění, letí-smetí jakoby říkaly: "Je to, vole, báseň, protože se to, vole, rýmuje jak dáseň." Pro mě je rým poslední věcí, kterou -- když to autor náhodou dokáže -- přidá k textu, který už dávno je báseň i bez toho, který už dávno funguje, a ten rým je jen estetická kudrlinka, která tomu dodá tu známou třešničku na dortu. Ať přidáš jakýkoliv rým na text, který drhne a nevzbuzuje žádné emoce, stejně z toho báseň neuděláš, jen tomu přidáš na směšnosti.

Sorry, že to říkám takhle drsně, ale nemohl bych se na to dívat, kdybys tady měl dojít k přesvědčení o "svých kvalitách" a pak se z této pozice s tímhle, nedej bože, někde pochlubit...

KULA: Na přetlak doporučím [ EmOtivNÍ pOeSie ...aneb despoticky vladce chce poesii a ne sracky.. ]

FIN: Topolovitá konzistence, mám pocit, a tu já rád. Tahle poloha ti dost sedí, myslím, ač jím oc nehýříš. akorát to chce - hnusné slovo - pohníst. Jako těsto. Zintenzivnit.

Doufám, že je to dostatečně rozněžnělé;)

KULA: FIN byl příliš laskav - nápad možná tu a tam máš, ale prasíš tak strašně, že jsem málem oslepla už při třetím verši. Koukej na tom začít makat, bídáku.

NATASHA: Ano, vodníci!

MAEROR: :) přiznávám jsem bídák ale mám kuráž dát svůj první výtvor rovnou na nyx no ne?

FIN: dík, potěší

KULA: jinak myslím, že když na tom zapracuješ, něco by z toho být i mohlo a ten pocit už jsem tu chvíli neměl :-)

KULA: Chápu dobře, že to, co vymyslíš, bude za trest?

KULA: kdo ti to zadal? nadřízený? manažér volakýsi?

FIN: heh :)
Já mám za trest do práce vymyslet něco, neb jsem přišel pozdě takže:

Školení není žádné mučení,
aspoň to potom nebude na klienta hloupé bučení.

jste poslední dobou nějací strašně rozněžnělí a nakonec, natasha si o to sama řekla a frflala, že člověk nemá srát na čtenáře a pyšně si myslet jak polezou k němu do jeho klubu. tak něco z pozdě noční životní reality.


jedna moje kamarádka se nedávno rozvedla
a vždycky když se potkáme skončí to úplně
stejně bože já ale byla kráva k čemuž není
moc co dodat byla ovšem taky už jsem
párkrát skončil jako totální vůl a: kdo jsem já?
je příliš inteligentní než abych ji uklidnil
lacinými slovy a na ta drahá ani jeden z nás
nemáme. poslyš nevyspíme se spolu konečně
zeptala se nakonec a pak jsme se hrozně smáli
známe se dlouho a ta představa je dokonale absurdní
ne, ale mohli bychom stavět vodníky navrhl jsem
pravda přitakala na sněhuláky je pozdě
a písečníci se letos nějak moc sypou


na poezii jsem poslední dobou skoro zapomněl
když ty taky pořád žereš anebo spíš zkonstatovala
a pak se zeptala ale proč jó to kdybych já věděl
bude za tím nějaká povědomá touha radši si nic
nepamatovat na to se vyser řekla zapomeneš přesně
to co nechceš a zapamatuješ si totéž to je
vyzkoušený a pak se hrozně ušklíbla a já věděl
naprosto přesně že se zas budeme bavit
o nepříjemnejch věcech bylo to tak zlý zkusil
jsem mezilidskou komunikaci a ten pohled moh
vrtat skály od kdy seš tak blbej zeptala se


máme vůbec takovej dost zvláštní vztah
víš žes měl tenkrát šanci zeptala se
no jo ale odvahu ne a ani se nedivím
pravda uznala dala bych ti kvinde
okamžik pravdy nad kterym nejeden
myslitel by zaplesal di do hajzlu řekla
bejvals vtipnější a měls nápady řekla
napadá tě aspoň teď něco?
napadám na nohu, řekl jsem já
a podle vysoce vytaženého lučiště
jsem zaskóroval strašnej gól


byl to kretén řekla a měl všechny ideální vlastnosti
to jako? dokonalej manžel a nemysli si spát s ním
bylo mnohem lepší než si to představovat s tebou
to radši ponechám bez komentáře a pak?
no všechno klapalo než klapat přestalo
a vůbec jsi nechutně zvědavej. to jsem
ale kdy se zase uvidíme asi už ne ty žiješ
já kreslím duhu ach pravda ty kreslíš duhu
na mě ještě prší. přesně tak, ale tím se netrap.