• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    NECECH
    NECECH --- ---
    KLOUB: mě to připadá jako literární sadomasochismus, ve kterém se literární subjekt zmítá v různých bolestech a zároveň autorský subjekt úmyslně trápí čtenáře dlouhými výčty oněch bolestí... tak trochu gothic koktejl: trochu okultismu, trochu duševních nemocí... ta posledni strofa se mi velmi zamlouva a domnivam se, ze malokdo ze zdejsiho ctenarstva se tim textem tak daleko prohrabal, protoze ctenarsky masochismus se v tomto klubu moc nepestuje... co kybys to rozdelil a vzal tuto cast zvlast?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JANEQ: Já bych se na Tvém místě nebál. Nazvi to: Píči kávy! ;)
    JANEQ
    JANEQ --- ---





    pijci (piči) kávy


    vzrušením vstávají
    když spatří dna svých hrnků
    vlasy na hlavě
    zas čtou ze sedlin turků
    bídných pičů káv


    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KLOUB: Když pejsek a kočička vařili dort, bylo jim z toho pak docela špatně. Ty jsi taky splácal všechno možný dohromady, a není to k žrádlu! Ukázals, že umíš ohýbat význam, pohybovat se na hranici řádků a meziřádků. Dobře. Ale taky že máš značný sklon ke grafomanství. Tvoje lingvistivká eskamotáž nezasahuje, nevyvolává chvění, neoslní... Co kdybys napříště šetřil slovy, zhustil obsah pro začátek tak asi 20x, a nesoustředil se na exhibici svého rozhopkaného těkání, ale na myšlenku, kterou má smysl sdělit, kterou chceš sdělit, a udělal to pořádně?
    KLOUB
    KLOUB --- ---
    Štír

    23/10 2008

    Poznávám miliony zklamání, pohybuji se
    mezi nimi a čas od času mne též zasáhnou;
    ženu se vstříc traumatům, nosím ukryty
    stesk, tíseň a hloubavou trýzeň v těle,
    mám plno práce s oklamáním sama sebe,
    že tomu tak není; nedávám najevo dlouhé
    skotačení šelestících listů, klanících se mi
    pro nezměrné utrpení, jež přeměňuji na
    radost, pro fanfáry halasně troubící masem
    kostí a štěbetáním vran. -krá krá-


    Na opuštěné borovici uklouzl lesní
    skřítek, byv stísněn okolními depresemi; meč
    a dýka; chvála a roztroušená masokostní
    dřeň; jetel, jenž má jen jednu neplechu; chlup
    a vřed, vše a mnohem víc jsem zřel, co
    však je skryto jsou pocity a potlačený mut;
    poddal jsem se měsícům s potloukající se
    osobností a prodělal nejeden záchvat štěstí;
    fakt, že navždy ponesu kříž sám je fakt;
    vzhlédni člověče v dáli zpívá mateřská láska,
    drobné špetky úsměvů a vlídných pohledů,
    na dosah máš však jen útržky bídy
    a kleteb, na tě seslaných.


    Umínil jsem si pronikavý pohled, pohled,
    jenž vidí do lidí, slídí, zří hnidy, pramení
    v hloubi; - trestem je mi neštěstí v lásce
    i neštěstí ve štěstí -; staral jsem se
    o bezbranné více než o sebe, svěřil jsem
    svůj osud hvězdám a dnes, dnes jedna
    svítí mi na cestu, má skrytá hvězda
    Antares opatruje v hloubi zarytá
    tajemství.


    Tančím s čarodějnicemi na sabatu,
    popírám dobré skutky, jichž jsem se
    omylem dopustil a vypouštím draka,
    jenž chrlí oheň ze všech třinácti hlav,
    doufám v temno, v něm je má spása
    a odpuštění. V něm se usídlím!
    CHAIWALLA
    CHAIWALLA --- ---
    KLOUB: Já nějak nevím. Nemyslím si že by snad zrovna v tomhle případě bylo nějakých "chytáků" třeba. Obsahově i pocitově mi to přijde silný samo o sobě... Líbí se mi to. Neříkám že vše, protože je tam toho spoustu a možná až moc, ale líbí.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    RICARDERON: Ale sedí (a aspoň víš, o čem píšeš). O ženskou bych se možná hádal, ale je pravda, že závěr jsem mohl uříznout dřív (a trochu jinak).
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    MAEROR: Já vím, že ode mě to zrovna sedí, ale ten obraz by byl úplně dostatečný bez té ženské tam. Za netěsní bych už nechtěl číst dál.
    KONTRAPHUNKA
    KONTRAPHUNKA --- ---
    Zákys

    kdo není zakyslej
    jako by nebyl
    říká staré české přísloví
    který se už nechceme řídit

    jenže zkuste vylít
    karton zákysu do dřezu
    a na vnitřní stranu
    nakreslit smajlíka

    MAEROR
    MAEROR --- ---

    ...

    neodemknutelný dům
    a okolo plave noc
    a sbírá otevřená okna

    možná si zpíváš pro sebe
    možná
    koupeš svůj smutek ve vaně krátké tak
    že v ní i touhu musíš
    ohýbat pod koleny

    ačkoli tvůj byt netěsní
    je ještě jedno ticho
    nad tichem
    a pouze v něm
    tě potkávám

    CORWEX
    CORWEX --- ---
    NECECH: Jestlis nečetl (mnohými léty již prověřený) Hrabákův ÚVod do teorie verše, lze jen doporučit.
    BRIDGET
    BRIDGET --- ---
    NIRA: v umění neexistují hrubky, pouze platí, že pokud si do dvou vteřin autor chybu neopraví, jedná se o umělecká záměr
    KLOUB
    KLOUB --- ---
    FIONOR:
    je tam pár chytáků z vlastní dílny...
    např.: měch měchu mimům - čti pouze první slabiku...
    plácat kabátem trakaře - čti prví slabiku, resp. písmeno
    srnku, dítě, čekanku, kohouta - obdobně zde
    lávku s kytičkou - zde to samé

    Bude jich tam víc, zbytek porozkrývej si po svém...
    KLOUB
    KLOUB --- ---
    To nesmí se


    září 05


    Slabý zpěváčku, pověz " Kde vzít jistotu, kde čerpat síly,
    kde zakopnout, upadnout na nos a zasmát se vlastní nemotornosti? " .
    Kde dřímá med a kde vzkvétají ladné křivky žen, much,
    žab, úrazů a kde jen se toulají uličníci. Kde a na kterou
    " šťastnou " zem šlapou? Proč nešlápnou vedle měchu,
    proč nedotknou se měchu a proč neříkají mimům, jak
    krásně svítí vám oči či jak nádherně bledou máte
    pleť a Váš kostým , ó lalá, překrásné? Proč neřeknou to měchu?
    Proč se měchu chce plácat kabátem trakaře.


    - To nesmí se však -


    Smíme jen tiše bloumat, bloudit a "fí" kalit mysl,
    srnku, dítě, čekanku, kohouta a temnou prázdnotu,
    jíž vyplněn můj živý obhroubek tlačil liliputánku
    k rozhodnutí, jehož vyřčení znamená pro kuklu, moc
    a bláto moc a jehož nedořčení znamená pro kazatele,
    háratele a spasitele moc, neboť nikdo mne nechce.


    - To nesmí se však říci -


    Smím jen usmívat se a radovat se z opuštění jako baba,
    radující se z nové bradavice na tváři - pro někoho
    pohroma, pro druhého štěstí-. Vyplenil bych pletichy.
    Zaonačil odloučení na sloučení, z čehož přemíra
    brusného papíru omrzla, tedy ne celá, jen její prstíčky
    a když vnesl jsem ji do domu, začala pookřávat,
    leč stále byla promrzlá, usmála se a z jejích očí
    byl cítit vděk a radovala se, ne že by skákala či
    výskala, pouze ji jakési "dobré" světlo rozpalovalo
    duši " v její rozpolcené duši", což zavdalo mi příčinu
    k vzpomenutí si na sebe a začaly mi kanout
    slzy po nohách, prodíraly se jemným chmýřím a lechtaly
    mne, leč nebylo to příjemné. Lechtaly jako břitvy
    a zařezávaly se do kůže, z níž prýštila černá
    pryskyřice, což kupodivu nebolelo, jensráželo jako
    všechna muka, jež prožil jsem bez láku, sraní kysela
    a všech těch prázdných dní, bázlivých a studených.


    - To nesmí se však říci nahlas -


    A je to navlas jako bylo - vše se opakuje-.
    Den střídá den. Smutek střídá štěstí. Radost střídá pláč.
    Lítost neunesla dobrotivost soucitu a soucity u lip,
    které překonají každou překážku - v pohádkách se praví-.


    - To ovšem ztrácí smysl -


    Ba né, některých překážek se nezbavíme, snáz se zbarvíme
    do běla požitím jedovaté houby a v zemi shnijem.


    - To vše bude rychlejší než čekat na lávku s kytičkou
    v ruce, podávajíc ji mile, usmívaje se jí mile a uhrančivýma
    očima očekávat co milého pronese krvežíznivý upír.


    Pozn. pod čarou
    Vyzpívejme stesk a strach
    Vyzpovídejme je a
    zakopejme pod drn.
    drn drn drrn drhrn
    KONTRAPHUNKA
    KONTRAPHUNKA --- ---
    Na ranveji

    ze světa se nám stal svět letem světem
    ve spěchu jsme opustili odletovou halu
    cestou k nástupišti v telefonu prohlédli
    okno prohlížeče s nabídkou jiných letenek

    nic nového pod sluncem
    když jsme se narodili
    ostatní dávno mávali
    z křídel železných ptáků

    zůstat na ranveji
    je teď těžký umění
    ale kdo mu rozumí
    bývá stále konzultován
    jako mapa oblohy

    NIRA
    NIRA --- ---
    SONA1: v umění neexistují hrubky, pouze inovace :-D
    SONA1
    SONA1 --- ---
    ZMYJKA: To tedy též smekám. Tahle je velmi zcela báječná.
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    ZMYJKA: tak to klobouk dolu, vtipný fakt.
    ZMYJKA
    ZMYJKA --- ---
    JEZINKA: Jo. Kdyby to bylo někoho jiného, tak bych to netajila :)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    ZMYJKA: autor jsi ty?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam