• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    SANTGEORGE
    SANTGEORGE --- ---
    No vida. Přece jenom tu člověk zakopne o slušného člověka. Chtěl bych říct, že jsem si z tvé kritiky spoustu vzal a bylo to pro mě vážně poučné. Takže vřelé díky, opravdu si toho vážím. Nechtěl jsem tady trollit, jenom jsem se nechal zbytečně vytočit a trochu sem vylítl. Jsem prostě temperamentní člověk a to k tomu patří. Navíc mi hrozně vadí internetová anonymita, kdy se kdokoliv dokáže tvářit/chovat jako největší frajer. Pochopil jsem auditko "autorská poezie" , jako místo kde můžu veřejně publikovat svou tvorbu " na úrovni" a očekávat smysluplnější reakci než : "tohle bych ohodnotil slovním spojením, které jednou při čtení obdobných canců nahlas pronesl můj kamarád Ivan: "A co jako?"".
    Ale to už je asi podstata nyxu, kde už je zaběhlá nějaká komunita a zelenáč musí prvně prokázat úctu.... Nevím.... Nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsem básník. Chtěl jsem jenom ventilovat pocity, tak jako každý tady.
    Závěrem: je vidět, že tomu rozumíš a že tě to baví. Chtěl bych tě tedy požádat ještě o jednu laskavost, pokud bys mi mohl ohodnotit ještě jedno dílko. Pokud to bude děs, v pohodě příjmu kritiku a už se tu ukážu jenom jako čtenář:)....


    Poslední večeře





    Pietní svíčka mi k večeři plápolá,
    pojídám smutek, polikám znouzectnost.
    Do polévky padají mi slzy jako hrách
    a každé sousto má milion cizích chutí.


    Noblesní příbor z pohřebních žalmů,
    sklenice na víno slepené ze střípku vzpomínek.
    Bryndáček pod krk celý od sladkých zvratků,
    talíře jsou mi bránou do Sodomy.


    Po předkrmu přichází druhý chod splínu,
    nožem krájím čas a vidličkou píchám do múz.
    Solnička plná cukru souloží tu s pepřem
    a já mám z představení sytý pocit.


    Prohnilý dezert s červavou třešničkou,
    šlehačka šlehaná z citů a bázně.
    Karamelka tak sladká, že Rulík necítím.


    Němý sluha bez tváře dolévá mi trpké víno.
    Když vidí můj stůl, leká se a trochu vína lije mimo,
    pak namísto omluvy, nasadí si masku opilce
    a snaží se tvářit co nejvíc vesele.


    Tato bontónu kontůra co vinu nesnese,
    nechť je kořením večeře a esencí zrady.
    Tak najez se do syta, usni na vavřínech
    a pověz Jidášovu uchu, že už je čas.
    KEMENTARI
    KEMENTARI --- ---
    Musím pořád přemýšlet, jestli je větší úlet varianta, že se
    a) jedná o výplod jedenáctiletého člověka, nebo
    b) se dospělý člověk v tomto kontextu vydává za jedenáctiletého.

    :)
    SANTGEORGE
    SANTGEORGE --- ---
    Víte, až vyrostu (je mi 11), budu chtít být přesně takový drsňák jako vy. Vážně jste mi otevřeli oči a teď se před takovými kapacitami cítím opravdu trapně! Chtěl bych se toho od Vás naučit tolik! Doufám, že to nepochopíte ironicky- já se chci změnit a hlavně už nechci žádné mínuska- potom vždycky brečím u mámy...
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    SANTGEORGE: Kámo, takových trolů-básníků je na Nyxu asi tak legie. Všichni se dřív nebo později objeví v tomhle klubu. Málo který z nich ale použije hned ve druhém příspěvku slovo prdel. Pravda - v tom prvním do nás vypálí více či méně otřesnou/nechutnou/jinak mizernou báseň. Ta tvoje zdaleka není to nejhorší, co se tu objevilo, ale svou reakcí jsi dokonale ukázal, s kým že máme tu čest. Proto ti popřeju hezké svátky, poplácám tě po rameni a něžně zašeptám - táhni... Když nejsi s to reagovat přiměřeně, nečekej, že tu bude někdo jásat.
    SANTGEORGE
    SANTGEORGE --- ---
    A vyliž si třeba prdel jako. Když tě to neoslovilo, tak je to tvůj problém.
    SANTGEORGE
    SANTGEORGE --- ---
    Konec




    Odpadla aorta,
    plive litry krve do plic.
    Ty pak vykašlu jako lásku,
    na kterou kašlu.
    Už nezbylo co říct,
    už můžu jen poslouchat,
    nekonečnou melodii prázdna.


    Ať se touha snaží sebevíc,
    zůstane jen hlad.
    Hlad po touze.
    A i kdyby!
    Kdyby někdo řek´, že sem nechtěl žít.
    Tak chtěl!


    A boty tkané nadějí,
    jsou už okopané,
    jsou tak příliž těžké.
    To radči zuju je,
    A budu bloudit bos!


    Vše co zbylo už tu dávno není.
    Už to nesneslo ten pohled,
    na odpovědi bez otázek.
    Je to proste fuč!


    A i kdyby jsi zase slíbila,
    že teď už to výjde,
    plivnu po tobě,
    naleju se
    a odejdu.




    Ne, nejde to.
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    TOMASZ: zdá se mi to nebo si zrovna zabil svoji báseň kvůli dobře myšleným radám?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    Pod tíhou kritiky a hlavně posledního argumentu jsem se rozhodl vzdát té proklaté poslední strofy. ;) Pro ty, které to dráždí, tady je očištěná verze textu:

    HŘBITOV V PROSINCI

    Prožili spolu Rakousko
    obě války obě republiky
    Jan zemřel ve čtyřicátém šestém
    skoro dědek

    Marie ho přežila o jednoho Krista
    Ještě deset let a zažila by všechno

    FIN
    FIN --- ---
    KONZUM23: hm. tenhle zásah nutno uznati. opakování je sice matka moudrosti, ale...
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: nemluvil jsem o tom, zda ti tam omylem vypadlo či zdas ho tam chtěl - řekl jsem ti, jak to na mě působí. čtenářova imprese a ta snad dneska je posvátná jako kráva, ne? dyk sem to myslel upřímně a vod srdíčka :-)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Ta není "topolovská", s tím se začalo mnohem dřív. ;) A to J bylo záměrné. ;)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: jo, například to velké "J" je trochu zvláštní vzhledem k jinak "topolovské" absenci norem jč :-)
    FIN
    FIN --- ---
    KONZUM23: jasně. jen malý dodatek: *někdy* lze banální obraz/informaci použít. důležité je slovo *někdy*. a myslím, že před časem jsem se tu právě o tomhle rozepsal v jednom z těch svejch přemoudřelejch canců. důvod je ten, že kromě obrazů kýčovitých jaksi z podstaty i obrazy zpočátku dobré a trefné, které se tímto proslaví a mnohokrát zrcadlí, banálními se nakonec stanou. takhle bychom časem mohli použít fakt máloco. ovšem aby na banalitě nebylo hlavní právě to, že je banalitou, tak... moment... jo tady to bylo
    [ FIN @ AUTORSKÁ POEZIE * ]
    [ FIN @ AUTORSKÁ POEZIE * ]
    +- si na tom pořád stojím.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: Nikoli, já nic nevysvětluju, my nesmíme ani naznačovat, natož vysvětlovat přece... ;) Jen jsem (jako obvykle) očekával výprask, ale za něco jiného... ;)

    FIN, KONZUM23: Mně to přišlo bez toho konce až moc useknuté, ale jak vidno, prostě jsem to s tím ztlumením trochu přepísk... No, stane se.

    Každopádně děkuji všem za poskytnutou reflexi, člověk to sám prostě nevidí. :)
    FIN
    FIN --- ---
    no, tady je to tak fifity: fifty. je ovšem fakt, že když tam nebude ten konejšivý a tlumící závěr, byl by konec textu s "a zažila by úplně všechno" tak hezky suše razantní a to já rád.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Hezky to vysvětluješ :) Ale jinak Bublinky perlí i za mě.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    BUBLINKY: Ale to bych nebyl já, abych jí tam nějak nevpašoval... :)
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    TOMASZ: Mně by to přišlo skvělé, pokud by tam nebyla ta poslední strofa.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Nezpívejte v tichých nocích
    pijte jen pomalu ale do dna

    Střepy ledu pak budou hrát
    pod nohama cestou zpátky
    ten motiv od Mozarta

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    HŘBITOV V PROSINCI

    Prožili spolu Rakousko
    obě války obě republiky
    Jan zemřel ve čtyřicátém šestém
    skoro dědek

    Marie ho přežila o jednoho Krista
    Ještě deset let a zažila by všechno

    Hřbitov v prosinci je tichý
    jen sníh a vzpomínky

    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam