Některé věci nás nutí mlčet
víš že jsem se tak modlil mnohokrát

a i když je to málo
dáváme svým tichem váhu kameni
a sílu vodě

a to stačí

o tom co víme

o tom co víme
netřeba mluvit?
o kom něco víme

a o kom
vlastně něco víme

narodila se tvá matka
opravdu v lese

a kdo si je jistý
místem svého narození

a kdo si je jistý
jistotou svého narození

poslední slovo
předchozí sloky
koho přesně označuje

slova už nejsou jen o tom
kdy se narodily naše matky
o tom co víme
není třeba mluvit

BUBLINKY: Mně tam nějak nesedí ty přirození. Ani po několikátém přečtení. Jako by se snažily tvářit syrově a přitom to předtím řečené je mnohem syrovější, takže to je už jenom takové trochu plané gesto. Ale vůbec nevím, co s tím. Useknout to předtím by možná šlo, ale cítím tam tu potřebu gradace. Ale nemám ponětí, jak jí dosáhnout, aby z toho nebyla předčasná ejakuace.

BUBLINKY: Dobře, že jsi zase tu. A pro mne, abych řekla pravdu, se to podstatné děje zase v prvních dvou třetinách.

ráno na levém břehu

to dobře víš, že jsem se bál
dotknout se

že jsem se chtěl
zbavit své nemoci
posichrovat si noc
která se liší od tmy tím
že není v ní nikdo, kdo by se mne ptal:
a proč mne nedržíš?

že dlouhý sen
že může trvat
na jedno nadechnutí

dívám se ti do vytrženého spánku
a namlouvám si
že smutek
můj smutek
za tebou nemůže

V bytě

kde jsem nikdy nebyla
kam mě nikdy nepozvala

a ona je jinde
ona je v jiném městě
které když nejsem zde
společně žijeme

a představujeme si Město
s jejím bytem

a často ani nemluvíme
a přesto si ukazujeme pocity
jako děti v příšeří sklepů
svá přirození.

KONZUM23: neznám ani jeden z nich. Doufám, že to, že je zajímavé sledovat reakce, patří mezi velmi obecná tvrzení, která se, jak doufám, nemohou nikoho osobně dotknout. Jsem si vědoma, že zabíhám do přílišné subjetivity, ale to už asi nezměním.

NATASHA: díky natasho za komentář, je zajímavé, jak se názory na tutéž věc liší na různých serverech. zdraví a hezký den přeje nira.