Brecon Beacons

ovce
stojí na trávě

do kopce
přibývá sněhu

na obloze
hejno komet

SKRU: Že rovnou neřekneš ptákovina :)

Největší ticho je
na dně kráteru

Rok dva ale i deset
ptá se i pták
jestli smí zpívat

I potom zní
jako vyděšené dítě

A děti nesmějí
na dno kráterů

balík na poštu

vždycky když se ve vzduchu
objeví nový měsíc
a domy tam kde bydlím
docela se objiskří
vzpomenu si na sněžný skútr
jak peláší sibiřskou planinou

s termoskou vzadu v koši
a ze sedla je vidět měsíc
viditelný i za dne

skútr uhání
ale nespěchá
nestihnout jde jenom v mé mysli

v pozdní noci
stejně jako v jasném dni
aby ke snídani
došel balík na poštu

Být v bohu
to je být broučkem
v hromadě sena na louce

Každej otrapa tě může sežrat

A jenom slunečnice
se usmívají pořád

aspoň na chvíli

Ale pod vodou není ticho
jak by se mnohým mohlo zdát

ryby řvou nenávist k partaji
odbory korýšů klepetají
měkkýši mají málo bytů
paryby chtěly by vše žrát snad

Ze všeho nejhlasitější jsou krabi
již znají tam i tady

Jenže k nim
nechce se nikdo znát

Ticho se těžce nese
když je ho příliš
opakuji si naše ticho
stále dokola

snažím se pod kameny
objevit slova vět

a z hluboké lásky
neodpovědět

...

představuji si že vím
jak se dotýkáš pod vodou
když spím nebo ještě
představuji si
že pod vodou když spím
stoupají ze mne bublinky
hříšné zvědavosti
že vím jak zadržuješ dech
abys
mne pod vodou
když se dotýkáš
když potichu praská v uších
jako ve starých zdech
na každé nadechnutí

víš že možné je všechno
když se trpělivě ptáš