BUBLINKY: ta radost je misty nemistne nepatricna...

Tak se omlouvám.:-) Už fakt jen do šuplíku.

EVA_: "mé meče proti mému srdci"? ne.

EVA_: aj. ou.

Ahoj, lehkovážná prvotina po letech.:-)

Mezi proudem slov
pára nad mátou
ztěžkla netušenou,
notně vyplašenou
prvně probuzenou
něhou.
Překvapení.
Myslela jsem už,
že není.

MAEROR: Nu dobrá, dobrá. Ale už raději dost, protože já osobně jsem si v tom našel něco naprosto úžasného, a Ty mi tím prodlužovaným rozpitváváním jenom bereš naivní představu, že je to přesně to, cos do toho chtěl dostat. ;)

TOMASZ, NATASHA: Ale já si stojím za původním textem (možná bych přemýšlel o návrzích, které má MUM). Měl jsem důvod(y), proč je ten text takový, jaký je.
Neuhýbám tedy, jen jsem mírně opět (nebo opět mírně?!) uvažoval nad tím, jak může která část textu působit na čtenáře s různými zkušenostmi / úhly pohledu... co jiného by si v tom textu ještě někdo další mohl najít. Nic víc, buďte klidní :-)

MAEROR: Ze sdeleni bych nemenil jedine slovo. Pretekaji ti pouze "a" spojky a to "je" pred chlapem, ktere to zbytecne protahuji... jinak plus plus plus - krasa (alespon dnes v tehle nalade)

NOXNOCTIS: Smutným osudem mnoha textů je, že zaujaly pouze svého autora. Většinou to bývá proto, že nám, čtenářům, kteří při přemýšlení obvykle vystačíme s pouhou jednou rovinou, a ještě zbude místo na příště, to připadá prostě děsně nudné.

Pokud Tě omezuje linearita textu, doporučil bych zkusit hypertext.

MAEROR: To by nestačilo. Jak píše Tomasz.
To bys úplně ztratil důvod k básni.

MAEROR: Nn, to už by bylo trošku moc!

Mě se to líbí buď tak, jak to je, nebo s vypuštěním přesně toho, co psal Richard (tj. z první strofy nechat jenom první verš s posedy). Tam je to ještě ostřejší.