NATASHA: jestli ještě pořád v tomto klubu platí to, co je na nastěnce, tzn. že narozdíl od řady ostatních "potleskových" "klubíků" na nyxu jsme zde kriticky nemilosrdní, tak tentokrát budu. protože jen máloco mě nasere tolik, jako lajdáctví, a snaha napsat pravidelně rýmovanou a klasicky spočítanou báseň s hrubými lajdáckými nedostatky na základní úrovni k nasrání je. já ti řeknu, jak by to vypadalo, kdyby se "netrápil s rýmováním"... třeba by ho uměl a hned by to vypadalo sakra líp. neboť hleďme...
Snažím se pomodlit se k tobě,
však z hrdla prýští mi jen krev.
Tak pohozen v masovém hrobě,
usmrcen jsem ve vlastních snech.
co je sakra "snažím se pomodlit se k tobě"...? jen na to člověk koukne, ani ne nahlas, jen v duchu přečte, a už sakra vidí a (pomyslně) slyší, jak to skřípe. a co rytmus? slabiky? a tak? co třeba
"Snažím se modlit k tobě,
všek z hrdla prýští jen krev.
Pohozen v masovém hrobě,
mrtev jsa ve vlastních snech."
...? to ani nejde pravidelně spočítat a člověk si to musí číst, protože počet slabik sám nestačí - střídají se dlouhé a krátké, přízvučné a nepřízvučné, dokonce slabikotvorné souhlásky tam máme. ale lajdáctví to je, protože autor si to *zcela jistě* po sobě ani nahlas nepřečetl, neboť kdyby to udělal, huba by mu se u zrcadla kroutila a vlastní báseň nelezla by z ní plynule... protož konec lajdáctví a přepisovat. opět: zvládnout formu a nástroj, tj. jazyk český.
NATASHA: to bych shrnul stručně: drásavě niterný sebepitvací blábol. z toho těžko co dobrého bude. taky jsem jich pár napsal, proto to vím. kdo tvrdí, že ne, píše je dodnes...