MAUS: Mně se to, když si odmyslim ty poslední tři verše zdá bejt celkem slibně rozehraný rytmicky, líbí se mi obrat "jak malíř maluje pokoje", protože to na jednu stranu vypadá jako taková komická neobratnost (jako by jich maloval několik najednou), ale na druhou stranu je to takové žertovně mechanické pojmenování činnosti někoho, komu se holt jednou říká "malíř pokojů", je docela pěkné, jak je dvojznačné, jestli se "jak" vztahuje k prvnímu, nebo třetímu verši, resp. to lze při četbě postupně vztáhnout k obojímu, byť gramaticky se to k obojímu najednou vztahovat nemůže, ta kaseta je, jak říká Natasha, milá rekvisita, že všední den je "někde za oknem" je taky celkem milé, byť snad trochu "otřelé", když pak se najednou těmi "podzimními nečasy" obrátí jakoby "účastná" pozornost k tomu světu "někde za oknem" známému jakoby snad jen dík vzpomínkám na minulé roky, přijde mi to taky celkem zajímavé, jsem zvědav, co bude dál, co tu situaci docela zajímavě naznačenou ještě nasvítí, ale jde to bohužel do háje, úplně se to rozplizne, smyslem i rytmicky...