• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    TOMASZ: Co se tkne "rýmu" dneska/šestka a nepravidelnýho rytmu v druhý strofě, já jsem o tom při psaní prvního příspěvku přemejšlel a za sebe jsem dospěl k tomu, že se mě to "pohoršuje", jen když k tomu přistupuju s předsudkama. Dá se to přečíst tak, že to pro mě zní vlastně docela mile.

    Zní to jako prostá, skoro nehledaná řeč, která jakoby "náhodou" zazní docela zajímavě či překvapivě.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA, CICHLASOMA: Jezinko, byl dobrej nápad, dávat to sem nehotový? Říkanka od ruky, napsaná bez velkýho přemýšlení... hmm... Kdybys na tom trošku zamakal, mohla to bejt třeba fajn říkanka, ale takhle? Rytmus mi teda silně drhne už v druhý strofě a rým dneska/šestka je těžko stravitelnej teda. :(
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    JEZINKA: Pokud jde o ten bezednej ethanol, může bejt... Sám jsem pak znejistěl, jestli ze mě trochu nemluvil paušální předsudek - ten chemickej termín snad zajišťuje určitej ironickej "nadhled" nad tim "klišé".
    Pokud jde o hrozící "banálnost" námětu - v tom bodě jsem měl cukání se ještě nějak sám opravit - samotná banálnost námětu určitě nemusí obecně řečeno vadit. Mně osobně ale obecně dost vadí ornamentální šifrování banalit do "nápaditejch" symbolů. A do toho se pro mě ten námět hrozí zvrátit v poslední v poslední strofě.

    (Různej počet slabik v různejch strofách ani v nejmenším nevadí.)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    CICHLASOMA: Dík, dobrá analýza a validní kritický argumenty! To se mi líbí. Jinak, je to taková říkanka od ruky, a od rány, napsaná bez velkýho přemýšlení, takze proto je takova lehce nesoudrzna. S tím rytmem na konci máš recht, s tím já se někdy moc nemažu. Stejně jako mám jiný délky veršů v první i druhý a třetí strofě. Mohl jsem pak tu první nějak opravit a natahnout, ale prislo by mi to tam nejak neuprimny, chtel jsem to proste jen hodit na papir, jako kus masa na pult. Jinak co se týče banality, já se banalit nebojim. Nekdy mi prijdou lepsi, nez prudka originalita za kazdou cenu- na bezedny lahvi ethanolu si zrovna trvam i kdyz je to klišé- nebo spis prave proto, stejne jako alkoholismus je trapny klišé, ale nejde se ho lehce zbavit. s tím podprahovým máš ale hodně pravdu, to bych mozna zpetne nejak prepsal,) ale chtel jsem to asi napsat i pro blbce, kterym to nedojde na prvni dobrou.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    JEZINKA: No, ta černá šestka se mi docela líbí, dokud zůstává bez jakýhokoli, byť jen tušitelnýho, jasnějšího smyslu. V posledně strofě mi to jím zavání, čímž se z věci dosti hrozí stát úplná banalita.
    Předposlední verš rytmicky ruší, chtělo by to asi na jeho konec slovo o dvou krátkejch slabikách místo "utopí", nebo ho prostě udělat nějak jinak.
    "Bezedná láhev ethanolu" se nebezpečně blíží neúnosné banálnosti, neotřelejší adjektivum by neuškodilo.
    To, že se do dveří vtírá "pod prahem", mi přišlo docela pěkný, než jsem o dva verše dál narazil na to "podprahově" - to, že řekneš "pod prahem", ačkoli vklouznout se dá mnohem spíš mezi prahem a dveřma, tedy nad prahem, je dobrý, dokud tím "podprahovost" zůstane jen (snad podprahově) naznačena, je imho chyba ji pak hned pojmenovat naplno.
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    ..


    ať jdu kam chci tak
    za mnou dneska
    potichu ťape
    černá šestka

    nedá se chytit, vidět není
    pod prahem vetře se do všech dveří
    a její ostrý drápky se mi
    podprahově dřou po páteři

    myší šílenství šestkrát sečte
    myšlenkou na to, že jsme stále spolu
    a tu pak nad ránem utopí
    v bezedné lahvi ethanolu


    ..
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    MEDEA89: Budu ošklivý. Nůž projíždí lehce máslem nechutně často v béčkové literatuře. Kdyby se tak snadno trhala kůže, bylo by to jistě k veliké úlevě všech mučených, neboť na trhání kůže je právě pěkné, že to jde zatraceně ztuha. Nehledě na to, že dojde-li jeden k tak upachtěně morbidním přirovnáním, svědčí to o tom, že se jeho repertoár nechutností již značně opotřeboval a smysly otupily. Těžko si také představit vyčpělejší přirovnání, než krev barvy rudé růže. To už líp fungoval prapor, rudý jako krev dělníků, svého času, a to bylo taky dost slabé. No a nakonec, krev může prudce stříkat, když však stéká, děje se tak díky gravitaci a dynamika takového procesu závisí pouze na konstantním zrychlení, viskozitě krve a poloze těla. Tudíž i při veškeré možné snaze je to dost daleké nějaké prudkosti.

    Na druhou strofu už nemám sílu.

    Odpusť.

    Přitom jde v podstatě jen o to, že trpíš při pohledu na své černé svědomí odražené v zrcadle. A to jsme tu teď zrovna měli diskusi o významu formy a obsahu. Ach jo. Bez ohledu na to, jaký význam formě přikládáme, bez obsahu se stává jaksi samoúčelná...
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KONZUM23: Pohnutí, z kterého vznikají takové verše a ke kterému ses přiznal tím citovaným žalmem, činí legitimním i ten archaizující tón i určitý patos. V této rovině je ale nutno počítat s tím, že text bude vyvolávat určité pochyby. Současně bude ale také reprezentovat něco jiného, než jsme v současné době zvyklí číst, a to je podle mě dobře.

    Když od toho odhlédnu, pak mohu jen obdivovat, jak vytváříš ten obraz způsobem, který mi (především v první strofě) silně evokuje Hlaváčka. Za mě dobrý. :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KONZUM23: Nejsem vůbec schopna odstupu, protože mě příliš ohromuje, že ses rozhodl to sem dát. K tomu odstupu se pokusím prosekat, ale bude to obtížné, vzhledem k žalmu v závorce.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    KONZUM23: Na mě je moc patosu v druhé strofě, ale chápu, taky k tomu mám občas sklony. Jinak dobrý. Možná ještě trochu poladit dělení veršů.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NOXNOCTIS: Názor, že "Forma je obětována spolu s obsahem a výsledkem je ne-forma bez obsahu, ale o to zábavnější." působí efektně, jako nekompromisní stanovisko. Jenže ve skutečnosti nelze tvrdit, že forma je samospasitelná, a volný verš (například) je dokladem úpadku: podobně obecné výroky jsou vlastně prázdné.

    Nicméně je možné tvrdit prakticky cokoliv v rámci osobního vkusu, a pak to také následně naplnit vlastní prací.

    Pokud napíšeš brilantní báseň vázanou formou, kde se síla myšlenky a čistota formy budou doplňovat, dočkáš se pochvaly, samozřejmě. Zatím je to spíš tak, že ve snaze dát myšlence obdivovanou formu děláš příliš mnoho kompromisů na obou stranách, výsledek je tedy spíš rozpačitý. Nicméně v tomto ohledu mnohému pomůže praxe.

    To, že například já budu vždy ještě v textu hledat jistou míru extáze, je moje osobní preference. Tu nevnucuji, ale mám tendenci na ni ukazovat.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    CICHLASOMA: Toho Janotu jsem neznala, dík.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    NOXNOCTIS: (Netvrdím, že jsem z té básně vyčetl všechno, co teď píšeš (a co by tu patřilo spíš do nějakého klubu věnovaného filosofii), ale nesrozumitelná se mi rozhodně nezdála. I to, že po touze pátráš ve slovech, mi v poslední strofě přišlo dobré; vůbec je poslední strofa u mě ok a kdyby byly i předchozí takové, nebylo by to marné.)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NOXNOCTIS: Myslím, že se zcela míjíš s tím, co měla Natasha na mysli. V moderní poezii jde o mnohem víc, než o pouhou přesnost. Jde o zaostření na myšlenku či emoci tak pravdivou a nahou, že po jejím vstřebání člověk nezůstane stejný. Tvé "kdysi" platí, ale je minimálně 150 let staré, zatímco poezie musí především reflektovat svou vlastní dobu, aby se nestala směšnou jako sádrový trpaslík na zahrádce.

    Příčinu toho nedorozumění vidím v tom, že narozdíl od "kdysi", moderní poezii nelze automaticky rozumět jen na základě schopnosti číst a znalosti jazyka. Vyžaduje totiž zcela jiný způsob vnímání. (Přečti si Moderní básnické směry.) Přistupuješ-li k ní postaru, může se jevit jako nesmyslný kryptogram. Bohužel proces jejího vnímání není exaktní a je značně subjektivní. Stane se, že splňuje-li nějaký text ostatní formální požadavky, vypadá, že by v něm něco mohlo být, ale kritik mu příliš nerozumí, bude předpokládat to dobré a kryptogramu to projde. Proto se tyto poslední dobou množí, v čemž je Tvé rozladění zcela legitimní.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NOXNOCTIS: Nástěnka! (Kid, 10/1/2005.)
    MEDEA89
    MEDEA89 --- ---
    Rekviem


    Bubny prázdnem zaduněly,
    hřmot svůj daly zrát,
    rudým tónem se rozezněly,
    já na oblacích duším lkám.

    Nebe roní naše slzy,
    co po tvých lících kanou,
    neustane-li leklá bouře brzy,
    žal vyplaví tvář starou.

    Dokud blesky neudeří,
    zář neodhodí krunýř svůj,
    matka smutku neuvěří,
    vrah zaplní mdlem dračí sluj.

    Duny času překlenou se,
    skrz moře křehkých strun,
    přes hory činů paprsky žhne,
    již skončí příběh mrtvých křtů.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    NOXNOCTIS: To, co píšeš teď, z větší části radši komentovat nebudu, ale k tý původní básni - to, že, jestli teda rozumím, chceš "být s touhou", je docela zajímavá "myšlenka" (samotná pravdivost by byla opravdu hodně málo - pravd je všude jak nasráno, a u většiny nevidím důvod, proč bych měl číst jejich více či méně "přesná vyjádření"). I to, že v básni o touze píšeš "chci být zase s Ní", a nemyslíš nějakou slečnu, ale samu tu touhu, je docela vtipné.
    Ale rozhod ses celou tu myšlenku z nějakýho důvodu "zformulovat" "v krátkejch řádcích". Když už nemá to "zveršování" bejt nějak zvlášť zajímavý a celkovej smysl nějak nezanedbatelně obohacovat, aspoň by nemělo rušit. Jenže z prvních dvou strof trčí, jak je ta formulace násilně podřízená rytmu a částečně i rýmům či asonancím. Forma je tu přesnosti/pregnantnosti vyjádření na škodu, nepodporuje ji.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    ASNEK: Rozprávač se mi celkem líbí. 4. a 5. strofa a poslední verš z 6. mi přijdou slabší, takový trochu klišovitý či kýčovitý. Pokud jde o mě, šlo by klidně 4. a 5. strofu bez náhrady vyhodit, poslední verš 6., resp. to obligátní dvojité "snov a ilúzií" nějak "ozajímavit".
    ASNEK
    ASNEK --- ---
    Spi

    Spi slza, zamknutá
    V storakom zámku
    V truhlici s bielizňou

    Spi, neotváraj očká, nie
    Spi, nechci von na svetlo,
    Na svetle väčšia tma býva

    Komnata zamknutá na dva zámky
    Na krku už nie sú nijaké známky
    Nijaká záchrana, a ani objatie
    Nuž, ostaň tam kde si

    Námestie či lúka
    Dav a či samota
    Všetko, čo mal si, či všetko, čo máš
    A máš vôbec niečo?

    ____________________________________________

    Rozprávač

    Rozprávač na zámok zamknutý
    V komnate s plátnom
    Na stojan povesil si dušu
    A zakryl plachtou

    Rozprávač vínom páchnuci
    V rozhádzanej izbe
    Na diván zložil kosti storočné
    Potichu zavrel oči

    Rozprávač, ten snílek dojemný
    Na plátne zanechal krvavú červeň
    Zobranú zo šiat princeznej
    No cena možno až priveľká

    Rozprávač, zarytý romantik
    K ruži nemo privoňal
    Vytrhol ju v záhrade rozkoší
    Kde spoznal lásku

    Rozprávač, dnes smutný samotár
    Lásky vzdal sa akoby len včera
    No s hlavou vztýčenou
    Kráčal svetom k nám

    Rozprávač, umelec nádejí,
    Hoci sám žiadnu nemá
    Rozdáva víno, hoci vodu pije
    Vyšiel ku kolotoču snov a ilúzií

    Rozprávač, hlava náladová
    Hľadal sa v pohári vodky
    Ešte len včera
    Stolička len zavŕzgala

    Rozprávač, ten detailista
    Obišiel i môj stôl
    Našiel len krivý krok a zdvojený zrak
    Dvere sa otvorili

    Rozprávač, ten umelec bezmenný
    Kráčal ako v sne a neobzrel sa späť
    Oči tmy strážili mu spánok
    Moje oči strážili mu spánok
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    NATASHA: (Snad nevadí, že reaguju po takový době.)
    (A vlastně nepolemisuji, jen si tak medituji. (A doplňuji.))

    Mně při tom snad ještě silněji než Kruhy Psích vojáků naskočí Janotovo Protínáme kruhy ( http://www.ujdeto.cz/lyrics/oldrich-janota/protiname-kruhy-cz/ ; na některých jiných nahrávkách než na té vydané na albu Podzimní král to podle mě je zahrané (ještě) lépe, ale což).

    Že si tím člověk nabíhá, je samozřejmě pravda. Je potřeba počítat s tím, že text tím chtě nechtě vstupuje do rozhovoru s klasickými písněmi.
    Já můžu přinejmenším říci, že jakkoli mám obě ty písně velice rád (tu Janotovu (ještě) raději), zaprvé si myslím, že náboj má ten Thefishův vůči nim hodně svébytný, a zadruhé, když se snažím číst texty těch písní samostatně, vyňaté z těch písní, resp. jejich jedinečných "předvedení", ve srovnání s tím Topolovým mi vychází Thefishův lépe (a ten Janotův je zas dost jiného typu).
    Když se na Thefishův koukám jako na pokus o rozhovor s těmi známými texty, taky to podle mě nakonec, když překonám určitou apriorní nedůvěru k takovému podniku, je docela zajímavé.
    Nicméně nakonec souhlasím, že v tomto případě, jakkoli se Thefish pouští do rozhovoru dobrým textem a zajímavě, přece jen ten pokus asi nemá až takovou sílu, aby sám sebe ospravedlnil. Byl by to opravdu husarský kousek, udělat báseň, která by vstoupila do rovnocenného dialogu s autorskými interpretacemi těch písní, ne jen s jejich texty, jež od nich lze jen uměle oddělit. Nebo obecněji, která by nevyzněla především jako trochu rozpačitý pokus o takový rozhovor.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam