• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    NOXNOCTIS: (Netvrdím, že jsem z té básně vyčetl všechno, co teď píšeš (a co by tu patřilo spíš do nějakého klubu věnovaného filosofii), ale nesrozumitelná se mi rozhodně nezdála. I to, že po touze pátráš ve slovech, mi v poslední strofě přišlo dobré; vůbec je poslední strofa u mě ok a kdyby byly i předchozí takové, nebylo by to marné.)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NOXNOCTIS: Myslím, že se zcela míjíš s tím, co měla Natasha na mysli. V moderní poezii jde o mnohem víc, než o pouhou přesnost. Jde o zaostření na myšlenku či emoci tak pravdivou a nahou, že po jejím vstřebání člověk nezůstane stejný. Tvé "kdysi" platí, ale je minimálně 150 let staré, zatímco poezie musí především reflektovat svou vlastní dobu, aby se nestala směšnou jako sádrový trpaslík na zahrádce.

    Příčinu toho nedorozumění vidím v tom, že narozdíl od "kdysi", moderní poezii nelze automaticky rozumět jen na základě schopnosti číst a znalosti jazyka. Vyžaduje totiž zcela jiný způsob vnímání. (Přečti si Moderní básnické směry.) Přistupuješ-li k ní postaru, může se jevit jako nesmyslný kryptogram. Bohužel proces jejího vnímání není exaktní a je značně subjektivní. Stane se, že splňuje-li nějaký text ostatní formální požadavky, vypadá, že by v něm něco mohlo být, ale kritik mu příliš nerozumí, bude předpokládat to dobré a kryptogramu to projde. Proto se tyto poslední dobou množí, v čemž je Tvé rozladění zcela legitimní.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NOXNOCTIS: Nástěnka! (Kid, 10/1/2005.)
    MEDEA89
    MEDEA89 --- ---
    Rekviem


    Bubny prázdnem zaduněly,
    hřmot svůj daly zrát,
    rudým tónem se rozezněly,
    já na oblacích duším lkám.

    Nebe roní naše slzy,
    co po tvých lících kanou,
    neustane-li leklá bouře brzy,
    žal vyplaví tvář starou.

    Dokud blesky neudeří,
    zář neodhodí krunýř svůj,
    matka smutku neuvěří,
    vrah zaplní mdlem dračí sluj.

    Duny času překlenou se,
    skrz moře křehkých strun,
    přes hory činů paprsky žhne,
    již skončí příběh mrtvých křtů.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    NOXNOCTIS: To, co píšeš teď, z větší části radši komentovat nebudu, ale k tý původní básni - to, že, jestli teda rozumím, chceš "být s touhou", je docela zajímavá "myšlenka" (samotná pravdivost by byla opravdu hodně málo - pravd je všude jak nasráno, a u většiny nevidím důvod, proč bych měl číst jejich více či méně "přesná vyjádření"). I to, že v básni o touze píšeš "chci být zase s Ní", a nemyslíš nějakou slečnu, ale samu tu touhu, je docela vtipné.
    Ale rozhod ses celou tu myšlenku z nějakýho důvodu "zformulovat" "v krátkejch řádcích". Když už nemá to "zveršování" bejt nějak zvlášť zajímavý a celkovej smysl nějak nezanedbatelně obohacovat, aspoň by nemělo rušit. Jenže z prvních dvou strof trčí, jak je ta formulace násilně podřízená rytmu a částečně i rýmům či asonancím. Forma je tu přesnosti/pregnantnosti vyjádření na škodu, nepodporuje ji.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    ASNEK: Rozprávač se mi celkem líbí. 4. a 5. strofa a poslední verš z 6. mi přijdou slabší, takový trochu klišovitý či kýčovitý. Pokud jde o mě, šlo by klidně 4. a 5. strofu bez náhrady vyhodit, poslední verš 6., resp. to obligátní dvojité "snov a ilúzií" nějak "ozajímavit".
    ASNEK
    ASNEK --- ---
    Spi

    Spi slza, zamknutá
    V storakom zámku
    V truhlici s bielizňou

    Spi, neotváraj očká, nie
    Spi, nechci von na svetlo,
    Na svetle väčšia tma býva

    Komnata zamknutá na dva zámky
    Na krku už nie sú nijaké známky
    Nijaká záchrana, a ani objatie
    Nuž, ostaň tam kde si

    Námestie či lúka
    Dav a či samota
    Všetko, čo mal si, či všetko, čo máš
    A máš vôbec niečo?

    ____________________________________________

    Rozprávač

    Rozprávač na zámok zamknutý
    V komnate s plátnom
    Na stojan povesil si dušu
    A zakryl plachtou

    Rozprávač vínom páchnuci
    V rozhádzanej izbe
    Na diván zložil kosti storočné
    Potichu zavrel oči

    Rozprávač, ten snílek dojemný
    Na plátne zanechal krvavú červeň
    Zobranú zo šiat princeznej
    No cena možno až priveľká

    Rozprávač, zarytý romantik
    K ruži nemo privoňal
    Vytrhol ju v záhrade rozkoší
    Kde spoznal lásku

    Rozprávač, dnes smutný samotár
    Lásky vzdal sa akoby len včera
    No s hlavou vztýčenou
    Kráčal svetom k nám

    Rozprávač, umelec nádejí,
    Hoci sám žiadnu nemá
    Rozdáva víno, hoci vodu pije
    Vyšiel ku kolotoču snov a ilúzií

    Rozprávač, hlava náladová
    Hľadal sa v pohári vodky
    Ešte len včera
    Stolička len zavŕzgala

    Rozprávač, ten detailista
    Obišiel i môj stôl
    Našiel len krivý krok a zdvojený zrak
    Dvere sa otvorili

    Rozprávač, ten umelec bezmenný
    Kráčal ako v sne a neobzrel sa späť
    Oči tmy strážili mu spánok
    Moje oči strážili mu spánok
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    NATASHA: (Snad nevadí, že reaguju po takový době.)
    (A vlastně nepolemisuji, jen si tak medituji. (A doplňuji.))

    Mně při tom snad ještě silněji než Kruhy Psích vojáků naskočí Janotovo Protínáme kruhy ( http://www.ujdeto.cz/lyrics/oldrich-janota/protiname-kruhy-cz/ ; na některých jiných nahrávkách než na té vydané na albu Podzimní král to podle mě je zahrané (ještě) lépe, ale což).

    Že si tím člověk nabíhá, je samozřejmě pravda. Je potřeba počítat s tím, že text tím chtě nechtě vstupuje do rozhovoru s klasickými písněmi.
    Já můžu přinejmenším říci, že jakkoli mám obě ty písně velice rád (tu Janotovu (ještě) raději), zaprvé si myslím, že náboj má ten Thefishův vůči nim hodně svébytný, a zadruhé, když se snažím číst texty těch písní samostatně, vyňaté z těch písní, resp. jejich jedinečných "předvedení", ve srovnání s tím Topolovým mi vychází Thefishův lépe (a ten Janotův je zas dost jiného typu).
    Když se na Thefishův koukám jako na pokus o rozhovor s těmi známými texty, taky to podle mě nakonec, když překonám určitou apriorní nedůvěru k takovému podniku, je docela zajímavé.
    Nicméně nakonec souhlasím, že v tomto případě, jakkoli se Thefish pouští do rozhovoru dobrým textem a zajímavě, přece jen ten pokus asi nemá až takovou sílu, aby sám sebe ospravedlnil. Byl by to opravdu husarský kousek, udělat báseň, která by vstoupila do rovnocenného dialogu s autorskými interpretacemi těch písní, ne jen s jejich texty, jež od nich lze jen uměle oddělit. Nebo obecněji, která by nevyzněla především jako trochu rozpačitý pokus o takový rozhovor.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    ***
    Pod zavřenými dveřmi
    profukují nejvíce
    víry slov a nářků

    Průvanem fičí na chodbu
    nad sešlapaným prahem

    Nestůjte tiše na schodech
    Nestůjte

    Schvátí vás ischias
    klevetění


    ***
    V tomhle bytě
    bydlela autorka popěvku
    Pejskové se koušou

    Schránku jsem
    po ní ale nechtěl


    ***
    Přes světlík každé zavrkání
    natož pak kurvy a čuráci

    Namísto čtení na záchodě
    štětkou si zcela nesmyslně
    zacpávat uši


    ***
    Probourali se nám do vany
    No jo
    To máte těžký starej dům

    Ale pak přišli a zazdili to
    Takže ten svinčík jsem
    uklízel dvakrát


    ***
    Až beze mě nebudeš moct žít
    postavím nám tři vzdušné zámky

    Ale do té doby
    budeme chodit kouřit
    na balkonek v mezipatře


    ***
    ZAMYKEJTE BARÁK
    NEBO JSTE NEGRAMOTI!
    Tuhle báseň každé ráno
    s procítěním musí přednést
    každý nájemník

    Ale stejně nezamknou

    A v noci je pak na čtení
    velká tma


    ***
    Ve sklepě máme vinný sklad
    Majitel do něj investoval
    víc než do celého domu

    Tak krásné mříže
    nemají ani na Mírově

    Jenom ten alarm
    zvoní míň


    ***
    Ne každý má průjezd
    jímž se nedá projet
    a kam by se vešel tank

    A taky soused jako dělo
    chodí do něj chcát


    ***
    Do našeho průjezdu
    když ještě nebyl náš
    (to bydlíval jsem jinde)
    zalejzali feťáci

    V kočárcích namísto dětí
    vozili stříkačky


    ***
    Třikrát jsem zažil biblickou potopu
    protože nebydlím přímo pod střechou

    Dvakrát byl z balkónů nade mnou bazén
    Jenou se oproti zákazu domácího
    novicka nájemnice brala do lázně


    ***
    NEKUŘTE DO SVĚTLÍKU
    MÁME TO PAK V BYTECH

    Ten nápis měl jsem rád
    dokud nebyl samý kosočtverec


    ***
    Asi nejradši
    mám hluchoněmého homosexualistu
    z druhého patra

    Na pozdrav neodpoví
    Pořád se mračí

    Když ale jedu domů kdy on
    tak vůně benzinu v průjezdu
    zvedá mu koutky vzhůru


    ***
    Ze všech nejhorší
    je ale Váša

    Protože nikdy nepřijde
    navštívit prastarou matičku
    o patro níž

    (sestra si na něj stěžuje
    stupačkami)

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NOXNOCTIS: Může to být pravda, a asi i je. Ale Poezii to nestačí, víš?
    Poezie je bestie. A právě TO je na ní, hmmm:

    To Zatraceně K Zbláznění; to, oč jde.

    Tak.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: :) Aha, ano, tak tu zase příště; když měsíce zarytě mlčím, ať tu z toho není najednou jakýsi můj blogísek.

    Taky jiné staré páky ať koukají něco vyšpulit!
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    TLOUDEV:

    Já v rytmu valčíku
    raz-dva-tři raz-dva-tři
    beru si kytici
    která mi nepatří
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: Výborná. Ale ta, při které jsem uviděl Stožec, byla o Tvé dceři, jak chodí lesem. :)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    MAEROR: Já taky! :) (Beru všema deseti...) ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    TLOUDEV: Chyby Ti už byly vytčeny a je třeba je opravit! Ale základ, s kterým se dá pracovat, tam je. A imho by z toho šla vykřesat milá blbůstka. :)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA: Tuhle beru všema!
    A začínám litovat, že moje pikle byly úplně jiné ;-)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Pro Tomasze, který v pátek přišel ;)


    V utajení

    

I.

    Les cestuje v utajení. V polstrování,

    šišky dovnitř, semiš ven. S nikým nemluví.



    Žena s tváří koně: náhle plna podezření,
    
že tu voní, proč tu voní?



    Večer najde lišejník na spodině lebeční.


    


II.

    Jak mi to vysvětlíš, říká manžel,

    zvyšuje hlas, až ten dosahuje ke světlíku,

    kterým stoupá úpon svlačce.



    Svleč to, říká manžel, jak mi to vysvětlíš?


    


III.

    Jen jsem zdřímla, říká žena,
    
diví se, je provoněná, celá vyválená v jehličí,

    a dosud byla rozumná -



    Les cestuje v utajení: pelvis minor, pinus nigra,

    semena pod každým sedadlem.
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    jo za holubi sorry kua nejak mi tam opticky "i" nesedelo. a ohledne toho posledniho radku: chybi tam carka ...kytky, co mi... njn co clovek to nazor.
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    No kostelní věži
    hřadují holuby
    Na krchově sněží
    pára jde od huby
    Já v rytmu valčíku
    raz-dva-tři
    beru si kytky co mi nepatří
    GRIMALK1N
    GRIMALK1N --- ---
    Své rty jí přitiskni na rty
    i když máš trošičku dopal
    XXX dnes vyhrála karty
    nevadí když chytneš opar

    Protože ta paní
    je rozený karbaník
    a žádný varhaník
    ani parník

    Anotace: Vsadili jsme se, že kdo prohraje v kartách, složí o vítězi oslavnou báseň. Použil jsem generátor rýmů, doufám že to není moc znát.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam