VINCENT_BU: Baví mě to; a ta líbivost se dá vydržet :) Pošli toho sem víc.

(Páni, jak dlouho jsem tohle už nenapsala.)

VINCENT_BU: Hmm, vracím se a už vím, že jsem té strofě křivdila.

Fialová

Za kopcem určitě bude les
a kus louky
ale nepotřebuji to vidět, dnes už nepotřebuji

Určitě i tohle je krajina
v níž tvé prsty připomínají jabloňové větve;
opadávající rez — kdo by si bral do postele
skládku sedaček, umyvadel
kachliček a topení?

Vždyť i v tobě už si rozklad bělí zuby
buňky drží na neznámý povel

A přece jsi krásná, obloha před soumrakem
podkroví nachystané k hoření
první jiskry, první hvězda
rozžíhaný pruh nad obzorem —

Slíbil jsem, že nebudu klepat na spící
cizokrajné květy…

NATASHA: Ono je to takové holdstockovské.

Vyspělé Evropanky


z milionů žen na světě
troufám si tvrdit
není vyspělejších než
těch co brázdí vody
Evrópské kontinenty

ty nohy
ty boky
vše co znají
šaty osvícené dle posledních záchvěvů módy
k nim
ty skvěle padnoucí duše
milenky z lásky

Dům na prodej

I.
Les objevil dům na prodej. Je nadšen: ten výhled!
V zahradě postrkuje míč archívem záhonů.
Stará hrušeň skrývá pod větvemi
trapné petky na hmyz:

hele, kůlna! V kůlně se nejlíp opravují
vzpomínky z dětství.

II.
Les vyjednává o ceně: prosím vás, vždyť vám
to nikdo nekoupí! Doma začal s pakováním šišek.

Když majitel nekouká, dovolí si okouzlený výraz,
trochu mu to zbývá v koutcích,
z obavy před prozrazením zkoumá výhon cibule.

III.
Nesmíte vykopat pařez po babičce, říká majitel.
Přijedu se podívat, až vykvete bez.

Les přitakává. V rohu zahrady pustil opatrný kořen.

BRKODLAK: A kdybys psal o něčem, co je bližší tomu, co opravdu zrovna teď žiješ? Jak by to vypadalo?

Napsat dobře poselství je totiž sakra kláda. A ono se to dá dělat i blbě, jistě, dá se to dělat úplně blbě, a dokonce z toho je i bestseller, protože lidstvo je pitomec. Ale tím to nebude o nic méně fráze, blátíčko a nuda.
(Navíc je dobré se pro ten úspěch zaručený jmenovat nějak jako Coelho. Lid má rád exotiku, žánop.)

BRKODLAK: To se dočteš na nástěnce.